Dělám si tak prezentaci na Španělsko do školy a vzpomínám na staré časy, kdy jsme byli, naposledy s úplnou, rodinou ve Španělsku.
Byla to asi úplně nejlepší dovolená, na které jsem, kdy byla...Joo, až na trošku "psycho-zážitek". Bylo mi 12 myslím

Přiletěli jsme do Andalusie a pak jsme jeli autobusem do Costa del Sol, kde jsme byli ubytovaní v hotelu (řekla bych, že se jmenoval Belvedere. Protože si nikdo z mojí rodiny tohle jméno nemohl zapamatovat a já si to pamatovala jako jediná
). Všechno tam bylo fakt neskutečně super a nádherné. Promenáda, moře, lidé...fakt super. Přijeli jsme tam zrovna v době, kdy se hrál fotbal a Španělsko se stalo mistry (nebo, jak se tomu nadává). Ale to bylo na konci dovolné...už předbíhám.

Měli jsme pokoje poprvé oddělené. Já s bráchou jsem měla jeden a mamka s tátou měli taky jeden-hned vedle sebe, s balkonkama. No a byl asi první nebo druhý den a táta seděl na balkoně, popíjel pivo a nad ním bylo pověšené promáchnuté prádlo. Bylo už k večeru. U nás na pokoji jsem nenašla žádnou pastu na zuby a tak jsem vylezla na balkon a chtěla jsem někoho z rodičů zavolat, aby mi podali pastu. Jenže jsem viděla tátu, jak tam leží na břiše, klepe sebou a všude okolo něj, jak je krev. Tak jsem přes balkon volala mamku, protože ta v tu dobu byla ve sprše nebo prostě v koupelně a tak jsem letěla na recepci, ale protože jsme bydleli asi ve čtvrtém patře, tak jsem se na druhém zastavila, nebo někde, a letěla jsem zase zpátky nahoru, protože jsem si vzpomněla, že já vlastně neumim říct anglicky, co se stalo a tak jsem tam poslala mamku a mezi tím jsem uklidňovala bráchu. Zpanikařila jsem, ale mamka se se tomu fakt postavila čelem. Pak nějak recepční zavolala sanitku a i sousedi nám pak pomáhali se vším, takže fakt strašně milí lidé všude.
Ukázalo se, že táta se nějak houpal na židli, nebo se pro něco natahoval a z prádla, které nebylo úplně vyždímané (samozřejmě ručně prané) kapala voda. Táta, jak se nahybal, nebo co, tak mi podklouzla noha židle a on spadl hlavou-čelistí na kovové zábradlí. Nejhorší na tom bylo, že nebylo slyšet spadnutí ani nějakýho hlasu.
Mamka si přestěhovala matraci k nám na pokoj a spala u nás, ale nevím proč, strašně jsem se bála. Nebála jsem se ani tak o tátu (v tu chvíli...i když tam byla pořád ta obava, aby neumřel nebo tak něco, což jsem samozřejmě nikdy nepřiznala. Byla jsem silná a muselo to být vidět...Nechtěla jsem, aby vyšly moje city přímo ven..), jako o to, že se stane ještě něco dalšího, protože neustále mámě někdo volal a chodili k nám sousedi, takže bylo slyšet klepání na dveře a do toho delegátka a recepční. No, nakonec se táta vrátil někdy po půlnoci, se zašitým rtem a kouskem zubu-zubů (teď si to úplně přesně nevybavuju) zpátky. Já jsem teda vyčerpáním usnula a brácha, kterej měl nervy v kýblu zvracel a pak nakonec taky usnul. Mamka nespala.
Když jsem viděla tátu další ráno, tak jsem se ho normálně bála. Vypadal strašně. Měl nateklý obličej a ten ret a ještě, jak byl šitý. Grr, fakt jsem se bála. Šli jsme na snídani a táta si dal volský oko (takový to tekutý) a bylo strašně nechutný, když se ho snažil sníst a ten žloutek mu trošku vytékal z pusy, protože ve rtech ještě neměl tolik cit a hlavně ho to bolelo. Nevěděli jsme s bráchou, jestli se máme smát nebo brečet nebo zvracet. A ještě byl takovej zfetlej po prášcích a všem možném, čím ho zfetli v nemocnici
.

Jak jsem říkala, mamka zůstala s námi a nejela s tátou do nemocnice. Táta se tam prej domluvil rukama nohama a, že mu i doktor nějak rozumněl trošku česky, protože byl snad z Polska nebo něco takového říkal..Je to pět let zpátky, úplně přesně si to nevybavuju
. Dostal se na hotel tágem, ale byl strašně prej překvapenej, že ho dovezl do správného hotelu, protože mu tam nakecal bůhví co. Neuměl vyslovit to jméno a ještě s umrtvenou částí pusy
...


No, zkrátka všechny peníze, co jsme měli s sebou, jako "kapesný" se daly na tátovy léky a ošetření (potom to v ČR proplácela pojišťovna) a tak jsme neměli hotovost. Takže jsme si řekli, že už si budeme jenom užívat. Navštívili jsme bankomat a už jsme si jenom užívali. Samozřejmě s ohledem na tátu.
Miluju potápění a ještě v letadle jsme se s tátou bavili, že zase poplaveme daleko, abysme z toho něco měli a něco jsme viděli...no, to se mi bohužel nesplnilo, protože "otevřená rána" a slaná voda do toho, to by nebylo dobrý.
Jezdili jsme i na výlety. Byli jsme třeba v přístavu Puerto Marina, kde jsme docela koukali s otevřenou pusou na loď Antonia Banderase
. Apod. Chtěli jsme jít teda i na Koridu, ale bylo to v blbej čas a mamce se tam nějak nechtělo...

Ale i tak jsme si to užili. Ve Španělsku jsem se taky úplně maximálně opálila a neloupala jsem se a neměla jsem pupínky, fakt jsem byla čokoládová (což normálně moc nejsem)
.

Tenkrát, jak jsme tam přijeli a ještě jsme nevědli, že Španělé tam ten fotbal tak prožívají. To bylo něco úžasnýho! To není, jako tady v Čechách, že si jde pár chlapů sednout do hospody a podívají se na fotbal. Tam to fakt žilo...Narvané hospůdky a bary, kde měli TV, narvané ulice, kde se dalo jenom koutkem oka zahlédnout, jak hrajou a toho hluku. Té radosti, toho nadšení, toho smutku, těch pouček..Byl to neskutečnej zážitek!

Takže, Španělsko je naprosto nejlepší místo. Tam bych se chtěla zase vrátit
, i přes to, co jsme tam zažili.

Mám takhle spoustu zážitků z dovolených, tak asi udělám takový "řetěz"
. To jsem měla začít úplně něčím jiným..no nevadí


Máte taky nějaké takové zážitky?
Vaše
LadySilvi
Když jsem byla malá, tak jsme jezdili do Španělska pořád. Konrétně Lloret de Mar. Krásné vzpomínky