Dělám si tak prezentaci na Španělsko do školy a vzpomínám na staré časy, kdy jsme byli, naposledy s úplnou, rodinou ve Španělsku.
Byla to asi úplně nejlepší dovolená, na které jsem, kdy byla...Joo, až na trošku "psycho-zážitek". Bylo mi 12 myslím
Přiletěli jsme do Andalusie a pak jsme jeli autobusem do Costa del Sol, kde jsme byli ubytovaní v hotelu (řekla bych, že se jmenoval Belvedere. Protože si nikdo z mojí rodiny tohle jméno nemohl zapamatovat a já si to pamatovala jako jediná). Všechno tam bylo fakt neskutečně super a nádherné. Promenáda, moře, lidé...fakt super. Přijeli jsme tam zrovna v době, kdy se hrál fotbal a Španělsko se stalo mistry (nebo, jak se tomu nadává). Ale to bylo na konci dovolné...už předbíhám.
). Všechno tam bylo fakt neskutečně super a nádherné. Promenáda, moře, lidé...fakt super. Přijeli jsme tam zrovna v době, kdy se hrál fotbal a Španělsko se stalo mistry (nebo, jak se tomu nadává). Ale to bylo na konci dovolné...už předbíhám.Měli jsme pokoje poprvé oddělené. Já s bráchou jsem měla jeden a mamka s tátou měli taky jeden-hned vedle sebe, s balkonkama. No a byl asi první nebo druhý den a táta seděl na balkoně, popíjel pivo a nad ním bylo pověšené promáchnuté prádlo. Bylo už k večeru. U nás na pokoji jsem nenašla žádnou pastu na zuby a tak jsem vylezla na balkon a chtěla jsem někoho z rodičů zavolat, aby mi podali pastu. Jenže jsem viděla tátu, jak tam leží na břiše, klepe sebou a všude okolo něj, jak je krev. Tak jsem přes balkon volala mamku, protože ta v tu dobu byla ve sprše nebo prostě v koupelně a tak jsem letěla na recepci, ale protože jsme bydleli asi ve čtvrtém patře, tak jsem se na druhém zastavila, nebo někde, a letěla jsem zase zpátky nahoru, protože jsem si vzpomněla, že já vlastně neumim říct anglicky, co se stalo a tak jsem tam poslala mamku a mezi tím jsem uklidňovala bráchu. Zpanikařila jsem, ale mamka se se tomu fakt postavila čelem. Pak nějak recepční zavolala sanitku a i sousedi nám pak pomáhali se vším, takže fakt strašně milí lidé všude.
Ukázalo se, že táta se nějak houpal na židli, nebo se pro něco natahoval a z prádla, které nebylo úplně vyždímané (samozřejmě ručně prané) kapala voda. Táta, jak se nahybal, nebo co, tak mi podklouzla noha židle a on spadl hlavou-čelistí na kovové zábradlí. Nejhorší na tom bylo, že nebylo slyšet spadnutí ani nějakýho hlasu.
Mamka si přestěhovala matraci k nám na pokoj a spala u nás, ale nevím proč, strašně jsem se bála. Nebála jsem se ani tak o tátu (v tu chvíli...i když tam byla pořád ta obava, aby neumřel nebo tak něco, což jsem samozřejmě nikdy nepřiznala. Byla jsem silná a muselo to být vidět...Nechtěla jsem, aby vyšly moje city přímo ven..), jako o to, že se stane ještě něco dalšího, protože neustále mámě někdo volal a chodili k nám sousedi, takže bylo slyšet klepání na dveře a do toho delegátka a recepční. No, nakonec se táta vrátil někdy po půlnoci, se zašitým rtem a kouskem zubu-zubů (teď si to úplně přesně nevybavuju) zpátky. Já jsem teda vyčerpáním usnula a brácha, kterej měl nervy v kýblu zvracel a pak nakonec taky usnul. Mamka nespala.
Když jsem viděla tátu další ráno, tak jsem se ho normálně bála. Vypadal strašně. Měl nateklý obličej a ten ret a ještě, jak byl šitý. Grr, fakt jsem se bála. Šli jsme na snídani a táta si dal volský oko (takový to tekutý) a bylo strašně nechutný, když se ho snažil sníst a ten žloutek mu trošku vytékal z pusy, protože ve rtech ještě neměl tolik cit a hlavně ho to bolelo. Nevěděli jsme s bráchou, jestli se máme smát nebo brečet nebo zvracet. A ještě byl takovej zfetlej po prášcích a všem možném, čím ho zfetli v nemocnici.
.Jak jsem říkala, mamka zůstala s námi a nejela s tátou do nemocnice. Táta se tam prej domluvil rukama nohama a, že mu i doktor nějak rozumněl trošku česky, protože byl snad z Polska nebo něco takového říkal..Je to pět let zpátky, úplně přesně si to nevybavuju. Dostal se na hotel tágem, ale byl strašně prej překvapenej, že ho dovezl do správného hotelu, protože mu tam nakecal bůhví co. Neuměl vyslovit to jméno a ještě s umrtvenou částí pusy...
. Dostal se na hotel tágem, ale byl strašně prej překvapenej, že ho dovezl do správného hotelu, protože mu tam nakecal bůhví co. Neuměl vyslovit to jméno a ještě s umrtvenou částí pusy...No, zkrátka všechny peníze, co jsme měli s sebou, jako "kapesný" se daly na tátovy léky a ošetření (potom to v ČR proplácela pojišťovna) a tak jsme neměli hotovost. Takže jsme si řekli, že už si budeme jenom užívat. Navštívili jsme bankomat a už jsme si jenom užívali. Samozřejmě s ohledem na tátu.
Miluju potápění a ještě v letadle jsme se s tátou bavili, že zase poplaveme daleko, abysme z toho něco měli a něco jsme viděli...no, to se mi bohužel nesplnilo, protože "otevřená rána" a slaná voda do toho, to by nebylo dobrý.
Jezdili jsme i na výlety. Byli jsme třeba v přístavu Puerto Marina, kde jsme docela koukali s otevřenou pusou na loď Antonia Banderase. Apod. Chtěli jsme jít teda i na Koridu, ale bylo to v blbej čas a mamce se tam nějak nechtělo...
. Apod. Chtěli jsme jít teda i na Koridu, ale bylo to v blbej čas a mamce se tam nějak nechtělo...Ale i tak jsme si to užili. Ve Španělsku jsem se taky úplně maximálně opálila a neloupala jsem se a neměla jsem pupínky, fakt jsem byla čokoládová (což normálně moc nejsem).
.Tenkrát, jak jsme tam přijeli a ještě jsme nevědli, že Španělé tam ten fotbal tak prožívají. To bylo něco úžasnýho! To není, jako tady v Čechách, že si jde pár chlapů sednout do hospody a podívají se na fotbal. Tam to fakt žilo...Narvané hospůdky a bary, kde měli TV, narvané ulice, kde se dalo jenom koutkem oka zahlédnout, jak hrajou a toho hluku. Té radosti, toho nadšení, toho smutku, těch pouček..Byl to neskutečnej zážitek!
Takže, Španělsko je naprosto nejlepší místo. Tam bych se chtěla zase vrátit, i přes to, co jsme tam zažili.
, i přes to, co jsme tam zažili.Mám takhle spoustu zážitků z dovolených, tak asi udělám takový "řetěz". To jsem měla začít úplně něčím jiným..no nevadí
. To jsem měla začít úplně něčím jiným..no nevadíMáte taky nějaké takové zážitky?
Vaše
LadySilvi
Když jsem byla malá, tak jsme jezdili do Španělska pořád. Konrétně Lloret de Mar. Krásné vzpomínky