Tenkrát v Řecku

9. listopadu 2015 v 20:22 | LadySilvi |  Tenkrát na "dovolené"
Jak jste si mohli všimnout, tak do menu jsem napsala Tenkrát "na dovolené" a vypsala jsem tam popořadě všechny dovolené v cizině, na kterých jsem kdy byla. Postupně je budu škrtat. Jelikož jsem začala od Španělska, což je dovolená poměrně u konce, tak se nemůžu řídit nijak popořadě a tak vám to sem budu házet, co mě jako první napadne bez závisloti na pořadíSmějící se... PardonNevinný

Dnešní článek je o Řecku, které bylo před Španělskem (respektivě před Bulharskem, ale protože tam mám Řecko 2x, tak je to takhle přesnější).

To byla naše úplně první letecká dovolenáSmějící se! My s bráchou jsme se strašně těšili a mamka s tátou byli totálně vystresovaní. Bylo mi asi 10 letSmějící se. Nevím proč, ale my máme takový štěstí na to, že den před tím než letíme dávají vždycky katastrofické filmy, kdy někdo unesl letadlo, spadlo letadlo nebo něco takového. To máme prostě pokaždéMlčící, takže se do letadla pak nenasedá moc lehko!

Letiště asi úplně přeskočím, protože si toho zas tak moc nepamatuju (zrovna z tohohle), ale jenom vím, že jsme měli trošku problém se zorientovat (protože to bylo poprvé) a báli jsme se, že jsme něco zapomněli nebo tak...K-L-A-S-I-K-ASmějící se. Táta z nás byl vystreslej asi úplně nejvíc. Ačkoliv bych to řekla spíš do mamka, tak táta si dal pivo a hned šel zvracet, doma také zvracel..ChudákSmějící se Naštěstí to přežil, ale báli jsme se, že ho nedostaneme do letadlaSmějící se.
Přiletěli jsme do Řecka, aoutobus nás dovezl před takovou menší, ale typickou řeckou vilku (celá bílá a modré detaily). Bydleli jsme přímo pod horou Olymp (Leptokárie se to tam jmenovalo), takže panorama bylo naprosto dokonalé. Vyšli jsme na balkon...jeden výhled na moře a druhý na Olymp. Zpátky k vile...Jmenovala se VILLA KOLONA. Říkali jsme si, proč se jmenuje takhle divně, ale zatím nám nic nedocvakávalo.


Ubytovala nás docela milá paní a zdůrazňovala, že použitý toaletní papír musíme házet do koše vedle záchodu, kvůli úzkým trubkám. To pro nás byl docela šok, protože jsme zvyklí na něco jiného (hygieničtějšího), ale dělali jsme to. Ještě ten den jsme šli najít cestu k moři. Řeknu vám, byla to docela dálka, cca kilák. Ono se to nezdá, ale když jdete s těmi lehátky a taškami na pláž, tak nic moc. Moře bylo fajnové, po celou dobu dovolené. Vrátili jsme se na večer do apartmánu a nějak jsme to tam pofackovali a dali jsme si takový klídek a aklimatizaci. Jak jsme si sedli, ke stolu, tak jsme si uvědomili, proč se ta vila jmenuje VILLA KOLONA. Přímo u vily byly totiž vlakové koleje. Každou chvíli tudy jezdil vlak, takže nám pár dní trvalo, než jsme si na to zvykly a mohli při tom spát. Dokonce jsme i večer počítali, kolik vagonů měl ten vlak (po poslechu)Smějící se.

Dalšího dne jsme na večer vyrazili do víru města. No, my jsme vlastně jenom věděli, jakým směrem město je, ale kde je přímo, to jsme neměli ani ponětí a tak jsme to brali jako procházku, buď a nebo. Po hodině plné nástrah jsme dorazili do města. Ta cesta tam byla teda šílená a adrenalinováSmějící se. Lezli jsme přes balvany a rozkopanou silnici a bůhví, přes co ještě (úplně všechny si už nevybavuju)... Já úplně miluju žabky, takže jsem každej den chodila jenom v žabkáchSmějící se. Poprvé ve městě jsme ochutnali i pravý řecký gyros. Páni, lepší jsem nikdy nejedla. Kam se na to hrabou ty naše český blafyMlčící. Po cestě zpátky domů jsme potkali pasáka se stádem ovcí, takže všude byly hovínka. S bráchou jsme to vzali, jako "challenge"...kdo šlápne do nejméně hovínekSmějící se. Nikdy jsme se nedozvěděli, kdo vyhrálSmějící se.

Uběhlo pár dní a my už jsme si na všechno zvykly a šli jsme takhle jednou z města a potkali jsme nejdřív stádo koz a pak stádo ovcí (docela jsme se tomu pořád divili, že je to tam takhle normálně vidět a ještě fakt s pasáky..bylo to hezké a my jsme byli menší, takže se nám z toho valily očiSmějící se), no a byli jsme asi 200metrů před vilou a mě se rozbila žabka. Ani nevím, co s ním bylo, ale prostě se mi rozbila a nešla opravit. Tak jsem je sundala a šla jsem bosa. Po těch hovínkách, kamenech a všem možném. Byla to docela prča nakonecSmějící se. Přišli jsme ale do vily a zjistili jsme, že nejde proud a do toho začala úplně mega bouřka. Takže super, kde si mám umýt nohy. Naštěstí mamka vytasila svíčky (pro ní to je nedílná součást výbavy...svíčky...je na ně totálně ujetá) a byli jsme chvíli o svíčkách. Vybalili jsme nákup, sedli jsme si zase spolu ke stolu a začali jsme vyrábět.

Když jsme byli malí, tak jsme vždycky sbírali na pláži nějaké hezké šutříky a mušle a ty mušle jsme vteřiňákem lepili na ty šutry. Byla to naše každovečerní zábava a fakt nás to bavilo a některé vtýtvory máme do dneška. Dávali jsme to babičkám, dědečkům...zkrátka rodině, jako památka (kromě jiných serepetiček).

Po nějaké chvíli zase proud zapli a já si konečně mohla jít umýt nohy a mohla jsem si v klidu lehnout.

Bouřku jsme měli asi 3x za tu dobu, co jsme tam bydleli (12-14 dní...teď nevím).

Jednou si táta vyčíhl ve městě nějakého stánkaře a ten tam prodával svělej luk a šípy k tomu, na okrasu a tak se tam táta ještě večer pro to vrátil a koupil to. Pamatuju si, že jsme mu to tenkrát stopovali a dal to docela za chvíliSmějící se. Dělali jsme si z něj prču, protože takhle sám do města chodil častěji...třeba pro pečivo nebo pro meloun. Chodil pro to vždycky až po tom, co jsme přišli z města všichni společně, až pak tam šel po nějaké chvíli znovu. Tak ono bysme to všechno asi nepobrali, protože brácha byl malej a pořád ho bolely nožičkySmějící se.... S-I-M-U-L-A-N-T!Smějící se


Takovéhle vzpomínky jsou strašně fajn. Určitě mě ještě něco napadne večer, až ulehnu do postele a budu o tom přemýšlet, ale už budu na tolik líná, že se nezvednu a nepůjdu do to dopsat.

Asi jste si všimli, že nepřidávám ani žádné fotky...Je to tím, že mám mobil ještě stále v opravně a ty věci, které bych vám mohla vyfotit vám tudíž vyfotit nemůžu.

PS.: Dneska jsem byla u ortopeda, protože mě celej minulej týden bolela ruka od lopatky, přes rameno a prostřelovalo mi to až do lokte a pořád se to stupňovalo. V něděli jsem to už nemohla moc vydržet a tak jsem si dneska zašla k doktorovi. Nakonec mi píchnul do lopatky injekci, při který jsem si myslela, že se zblázním, protože to extrémně bolelo. Od rána jsem byla celá taková vláčná a děsně mě to bolelo. Připadalo mi, jako kdybych měla v lopatce něco zapíchnutého nebo tak něco. Naštěstí to teď už snad konečně začíná lehce povolovat. To bylo fakt hrozný.

PSS.: Máte nějaké rady a nápady na nějaké webovky, kde mají dobré batohy do školy? Nechci takové ty vyloženě Adidas/Nike...sportovní...protože by se mi to k ničemu nehodilo, ale takové "elegantní", hezké a kvalitní.

Vaše

LadySilvi


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama