Tenkrát v Itálii

11. listopadu 2015 v 19:57 | LadySilvi |  Tenkrát na "dovolené"
Bylo mi cca 5 let....

Nepamatuji si, na jaké místo jsme jeli (mám takový tušení, že to bylo blízko Bibione), ale vím, že to byla moje úplně první dovolená, vlastně moje i bráchy. Jeli jsme autem. Bráchovi byl jeden rok, takže ten ví druhý kulovýSmějící se.

Pamatuju si, že jsem byla úplně jako u vytržení, protože najednou takovej pařák a slaná voda....vlastně, spousta slaný vody a takovýho písku pohromadě, a těch vyvalených lidí na pláži, a těch dětí, kterým jsem nic nerozumnělaSmějící se...

Vím, že jsme to měli od pláže taky docela dálku a přivezli jsme si odtamtud hodně šišek, protože...v cizině je mají prostě velkýSmějící se...

Taky jsem vlastně úplně poprvé zjistila, co to je mít "pupínky". Nijak jsem se neopálila-neopalovala, ale měla jsem pupínky a pořád jsem se loupala a stejně tak i spoustu dalších dovolených. Mamka s bráchou byli vždycky černí a my s tátou měli pořád pupínky a loupali jsme seSmějící seKřičící.

Pamatuju se, že byl brácha strašně zblázněnej do bagrů a kousek od pláže, někde u promenády, právě byla snad miliarda bagrů a něco tam bagrovaly. Museli jsme tam být každý den (přičemž si brácha tahal svoje bagry taky sebou...měl vždycky ze Země Živitelky ty Brudery) a museli jsme se na to koukat. Byl do toho fakt šíleně zabranejSmějící se.

Na pláži jsme, jako malí, s tátou stavěli obrovské hrady s hradbami a vším možným a pak, když jsme po obědě přišli, když se brácha vyspal, tak byly vždycky rozkopané nebo prostě zbouranéKřičící. A asi to bylo i poprvé, co jsem se potopila v moři a plula jsem se s tátou potápět. Plavat jsem uměla a stejně jsem vždycky většinu času trávila pod vodou. Ostatně, to částečně dělám i do teďSmějící se.


Mamka nás taky vlastně poprvé začala nutit sbírat mušle (je na to ujetá) a šutry. Když jsme byli malí, tak jsme s mamkou prej chodili takhle sbírat mušle a šutry rádi...teď nám to připomíná jenom, když je chce jít sbírat a já ani brácha nechcemSmějící se.

Ty jo, to byla vlatně ještě ta doba, kdy jsme nosili na hlavách takový ty "piráty", ne klobouky ani kšiltovky, ale prostě pirátySmějící se....
Aha, prozřela jsem... Nejmenuje se to "pirát", ale prostě jenom "šátek na hlavu". Od malička žiju v tom, že to byl pirát, protože nám to tak naši řikali. Právě jsem přišla na to, jak nás vlastně nutili nosit tuhle příšernou pokrývku hlavy (kterou jsem vždycky nesnášela, a ve které jsem vypadala jako žalud)...Řikali nám, že je to pirát a já jsem si myslela, že to nosí piráti a tak se to taky po nich jmenuje a...bože...Přijít až v 17ti letech na takovouhle boudu, kterou na nás ušili vždycky..Jo, tleskám si..A já to googlila, jako pako a řikám si, proč mi to nemůže najít tyhle pokrývky...Hmm, tak jsem zadala šátky na hlavu a "HLE!"... "PODÍVEJME SE!...NENÍ TO ŽÁDNEJ PIRÁT!...PRÁVĚ VYPRCHALA DĚTSKÁ VZPOMÍNKA NA PIRÁTA!" ...
Ne, kecám...ale jsem překvapenáSmějící se! Stejně tomu budu vždycky říkat "pirát"...stejně tak, jako vánočním světýlkám "svítíčka"Smějící se.

Jinak si myslim, že už si asi nic jinýho nepamatujuNevinný.

Vaše

LadySilvi
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama