Tenkrát v Bulharsku

23. listopadu 2015 v 18:18 | LadySilvi |  Tenkrát na "dovolené"
Nemám ponětí, na kterém místě jsme byli, ale začala jsem dejme tomu víc vnímat mužský protějškySmějící se. To byl asi můj vstup do puberty. Protože před tím asi vůbec nic nějak. Nějak jsem kluky nevnímala. V Bulharsko jsem je už vnímat začala. Jedno slovo stačí P-L-A-V-Č-Í-C-ISmějící se!

Ale zpátky na začátek. Ani nevím kolik mi bylo...možná tak 11-12 nevím. Letěli jsme letadlem s bráchou, mamkou a jejím tehdejším přítelem. Bydleli jsme ve fakt skvělým hotelu, protože měl skleněnej výtah (vím, že skleněnej výtah neznamená to, že je ten hotel skvělej, ale pro mě to to znamenalo)! Sice ten výtah byl uvnitř, ale skleněnej byl (jela jsem s ním tak všeho všudy 3x, ale jela!!). Apartmán byl mega velkej a jedna celá jeho stěna byla zaoblená a prosklená, takže fakt masakeeerSmějící se! Úplně úžasný to bylo...nepraktický...ale úžasný. Sice jsme přes den v apartmánu vůbec nebyli, ale jednou se nám stalo, že jsme nezatáhli závěs a přišli jsme odpoledne do apartmánu a mohli jsme padnout. Příšernej vzduch, ale tak...to všichni víme, jaký to je, když si v létě nezatáhneme žaluzie a pere nám do oken sluníčko. Pak už jsme si na to dávali bacha, ale viděli jsme na celou hlavní ulici. Neviděli jsme na moře, ale na hlavní ulici.
Nedá se to nazvat promenádou, protože to bylo kousek dál od moře a navíc na promenádě skoro nic nebylo. Prostě tohle byla hlavní ulice, kde se po večerech žilo. Bary, restaurace, stánky, kamenné obchody apod.
Bylo to fajn.
Abych se dostala k těm plavčíkům, tak....všichni víme, jak plavčíci na dovolenejch vypadají...na každým dvoustým metru cca (na každým kousku prostě) stály vysoké rozhledny a tam seděli plavčíci (u moře). No a jednou se nějak máma dala do řeči s jedním plavčíkem a řeknu vám. Asi poprvé jsem o dospělým mužským protějšku řekla, že je to fakt kus. No a každej den jsem na ty plavčíky pokukovala a, když chodili na obchůzky...to bylo moc fajn...a nejlepší bylo, když ten jeden, se kterým se máma dala do řeči, chodil blíž k nám a rád si k nám sedl a povídal si.
To byl asi můj největší zážitek z dovolený...
Ne, vlatně mám ještě jedenSmějící se
Jednou večer jsme byli v apartmánu a dostali jsme hlad. Nakonec jsem se usmysleli, že si dáme grilovaný kuře, protože to dělali v hlavní ulici. Nakonec to padlo na mě, že tam musím dojít. Já měla samozřejmě nervy, protože jsem vlastně nevěděla, co mám říct. Měla jsem koupit půlku grilovanýho kuřete. V duchu jsem si pořád opakovala, jak se to řiká anglicky, což jsme si něco řikali ve škole. Vystála jsem si frontu v hlavní ulici na kuře a pak jsem spustila...Řekla jsem tomu pánovi, co chci a on se na mě chvíli díval a nevěděl, co chci. Já jsem totiž špatně řekla slovo PŮL a to už jsem byla celá rudá a nevěděla jsem, co mám dělat. Nakonec mě zachránila jedna česká paní, která stála shodou okolností za mnou a řekla mu, co chci. Pán už to pochopil a dal mi půlku kuřete. Já jsem poděkovala jemu, paní a pak jsem celá rozklepaná šla zpátky do apartmánu.
To byl vlastně takovej důvod začít se nestydět mluvit v cizině anglicky. A od tý doby se už nebojim mluvit nikde v cizině anglicky. Jednou jsem i zklouzla k tomu, že jsem mluvila rusky, ale přišla jsem sama v sobě na to, že když se nedomluvím anglicky nebo jiným jazykem, tak to ruce a nohy jistí...vždyckySmějící se. Takže Bulharsko pro mě bylo vlastně takový zlomový...Ať se to týká kluků/chlapů tak i mluvení a stydění seSmějící se. Na to sedí asi jedno slovo a to P-U-B-E-R-T-ASmějící se.

V další dovolený bude už i to, že jsem ....ale...to vám řikat nebudu, počkejte si do dalšího týdneSmějící se

BTW.: Jsem královna letošní zimy. Bezpochyby jsem první člověk v ČR, kterej se rozsekal na ledě. Jo, fakt...nekecám...Dneska jsem šla na autobus (v džínách, které mají DÍRY na KOLENOU) a i přes varování (který mi dával Jirka, kterej se akorát vracel z práce), že to venku klouže jsem se tak nějak částečně natáhla a odřela jsem si koleno o led. Kdyby mi to aspoň neřikal, že to tam klouže...ale já jsem šla a dávala si bacha a najednou mi to podklouzlo a já jednou nohou byla na zemi (takže to vypadalo, jako když někoho imaginárního žádám o ruku) a ještě mi pak začala klouzat ta noha, která mi pomáhala držet balanc, takže jsem tím kolenem, co jsem měla na zemi ještě po tom ledě klouzalaSmějící se. Jsem bezpochyby první prostě...nikdo nemůže být větší nemehloSmějící se.

Vaše

LadySilvi
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama