Listopad 2015

Listopadový Haul

29. listopadu 2015 v 20:28 | LadySilvi |  Haul (etc.)
Dlouho jsem žádný Haul nezveřejnila, takže teď už to bude zase každý měsícSmějící se... Není to klasický haul, na jaký jste zvyklí u youtuberů/youtuberek, ale je tu tak nějak všechno..

1) Krém na obličej
U mě jednoznačně vítězí tenhle super "Mixa krém", protože jsem si v tom našla přesně to, co potřebuju a to, co sedí na mojí pleť. Je to asi nejlepší krém, co jsem kdy měla. U těhle krémů je super, že na krabičce máte napsané tři body o pleti (například: mastná, problematická, netonovaná...je to tam rozebrané ve větách teda, ale jako příklad to stačí a poznáte to i na těch procentech tam napsaných. Já mám 6%) a jestli se shodnete minimálně se dvěmi body, tak je to krém přímo pro vás. Tohohle typu tam byly 3 druhy a já se shodla až s tím třetím a je fakt super. Hydratuje, nemastí, hned schne, pomáhá na akné a vydrží dlouho. Je pravda, že není nejlevnější, ale v porovnání cena kvalita si myslím, že je ještě levný.
Takže tenhle krém rozhodně doporučuju!

2) Suchý šampon Batiste
I já jsem neodolala a jeden jsem si koupila. Je fakt spousta druhů (vůně i barvy vlasů). Já jsem si koupila tenhle, protože naprosto skvěle voní. Ještě jsem ho teda nevyzkoušela, ale až ho vyzkouším, tak vám dám vědět. Já jsem měla teda zkušenost se suchým šamponem jenom jednou a ten byl naprosto k ničemu a naopak se po něm ty vlasy ještě víc mastili...Už si nepamatuju od jaké značky byl, ale mám takový tušení, že od Syoss..Ale to už je 4 roky zpátky a tak jsem se v tom zklamala, že jsem si řekla "Ne, suchej šampon už nikdy" a hle! Smějící se Neodolala jsemSmějící se!

3) Jednoduché tričko
Mám ho teda už docela dlouho...Vlastně mám dvě, ale to jedno mi moje milivaná maminka obarvila, takže chytlo nějakej modro šedivej nádech, takže nic moc! Zbylo mi teda jenom tohle. Hodně jsem si ho oblíbila, a protože jsem si koupila o číslo větší (nechtěně) tak pod něj beru různá tílka nebo tak něco a je to vlastně úplně obyčejné bílé tričko s černým nápisem, prostě klasikaSmějící se.

4) Pružina
Nevim úplně přesně, jak tomu říkat...prostě pružina. Taky je to poměrně stará věcička, ale nemůžu si jí vynachválit, protože jí můžete mít celý den a pak si rozpustíte vlasy a nemáte na nich takovou tu odpornou vlnu, kterou vám udělají normální klasické gumičky.

5) Čepice
Tahle čepice/kulich je naprosto skvělá. Jednak je v mé oblíbené barvě a hlavně...má i mega velkou a chlupatou bambuliSmějící se. Je roztomilááSmějící se a teplá hlavně!


Teď trošku mimo haul, ale tohle sem protě patří...

6) Písničky
Jak jsem říkala, tak mám ráda Benovu tvorbu, takže tahle písnička u mě jede neskutečně moc a neskutečně mockrát za sebouSmějící se. Není to žádná novinka (jako je, ale prostě tohle u mě jede).


Adele je skvělá zpěvačka a tak se není čemu divit, že sem zařazuju i tuhle písničku.

A poslední písnička, kterou taky sjíždim neskutečně moc, je od Taylor Swift..LibovkaNevinný


Tak to by bylo pro Listopadový Haul všechno...Jak jsem říkala, neberte to jako HAUL, ale jako "HAUL"Smějící se.

Vaše

LadySilvi

Jako ve snu

27. listopadu 2015 v 22:48 | LadySilvi |  All
Řekněte mi, co se to sakra s tím světem děje? To se všichni zbláznili? Co to má znamenat?

Všude se ruší rozsvěcení stromečků a tak podobně. Nám se ve škole zrušily Drážďany (vánoční trhy) i Itálie (něco, jako škola v přírodě, akorát v Itálii..oficiálně: Sportovní kurz v Itálii). Zachvíli se zakáže jet úplně kamkoliv...ať to bude z města do města nebo ze země do země. Budeme uvěznění jenom doma a zbláznění strachy. Budeme čekat na to, co se pravděpodobně v nejbližší době stane.
Spousta lidí začala mluvit o tom, že zcela vážně přemýšlejí o tom, že si nakoupí nějaké zásoby...nějaké základní suroviny, aby se dalo přežít, kdyby se náhodou stalo něco vážného. Říkali, že to chce si nakoupit nějaké sušené droždí (protože dlouho vydrží), mouky apod., aby se alespoň dal nějak splácat chleba. A to si ještě nedokážeme představit, co by se stalo, kdyby vypli proud. Kdyby jsme byli úplně v háji.

Řekněte mi, do čeho to ty děti vyrůstají. Mám malou ségru a nechci, aby vyrůstala v takové době, jaká právě teď je. Nechci, aby vyrůstala ve světě, kde není bezpečno. Nechci, aby měla zkažené dětství. Chci, aby vyrůstala v klidu, v míru...jenže...to nám nikdo nezaručí. Všichni jenom tlachají. Politici si myslí, jak jsou velevážení a veledůležití, když říkají jednu sračku za druhou a vlastně nám tím zároveň vůbec neřeknou, co se teď děje a jak to bude dál, jaké jsou vyhlídky apod. Nic nám stejně neřeknou...Jenom samé plky.

Včera jsme měli na škole den otevřených dveří (DOD), včera se měl i rozsvěcet stromeček a měla být slavnost. Bylo odpoledne a spolužačce přišla SMS od kamarádky, že se ohňostroj a všechno ruší, že je tam prej někde bomba. Náměstí, kde tohle všechno mělo být je pár metrů od naší školy. Tak jsme tak nějak pátrali po netu a zjišťovali jsme, co se stalo a najednou byli všichni úplně u vytržení, telefonovalo se domů apod. Psalo a říkalo se, že bomba měla být údajně někde v okolních budovách náměstí. Dopis o informaci, že je na náměstí bomba přišel už někdy v 10:00 hod, ráno, ale chytří lidé jej otevřeli až odpoledna. Vyšla jsem v 15:55 hod. ze školy a před školou bývá vždycky narváno, prostě auta everywhere. Vyšla jsem a tam maximálně 10 aut. Všude policajti, všude policejní pásky, všude hromada vystrašnených a naštvaných lidí, kteří měli jít na ohňostroj a rozsvěcení a na koncert H. Vondráčkové. Už v tu dobu bylo jasné, že je to jenom nějaká kravina, že to udělal nějakej zoufalec, kterej si potřeboval něco dokázat, ale stejně tam v člověku ten strach je a dělá si předčasný závěry, co bych dělala, kdyby... Nebylo to příjemné i přes to, že jsme věděli, že je to kravina.

Já řikám...jen ať si ti lidé dělají srandičky, ať nahlašují bomby...je to strááášná sranda fakt. Jenom ale počkejte, až to, nedejbože, doopravdy jednou přijde. To se všichni budou náramně divit.


Nechápu, ty lidi, co si tím něco dokazují. Mamka má známou a její syn je teď někdy v Malajsii nebo takhle někde a cestoval hodně do takovejch zemí, odkud jdou uprchlíci apod. Každopádně denně je ve styku s takovými pochybnými lidmi. Ten člověk říkal, že ti lidé, kteří k nám proudí, se NIKDY...NIKDY V ŽIVOTĚ nepodrobí životu (třeba zrovna) v ČR. Nikdy se nepodrobí a nepochopí ten život takdy, protože mají úplně jinou mentalitu a už dávno se vědělo, že s uprchlíky přijdou i problémy.

Vůbec nevím, co to má znamenat...Támhle Turci udělali příšernou chybu, že sestřelili ruský bombardér...Proč to všechno dělají?!

O tom, že přijde 3. světová válka se mluví už leta, ale, že by měla přijít takhle brzy...

A všimli jste si, že najednou všechny spravodajské relace přestali mluvit o krizi v Řecku a o dalších věcech, o kterých se mluvilo pořád dokola...Všimli jste si toho?!

Já tak nějak ještě pořád doufám, že se všechno nějak zažehná...

Vaše

LadySilvi


Všechno je jednou naposled

25. listopadu 2015 v 20:10 | LadySilvi |  Téma týdne
Všechno je jednou naposled a všechno jednou skončí. Hodněkrát jsem se o tom zmiňovala a zmiňovat se budu nejspíš dál, protože mi všechno k tomuto tématu nahrává.

Tenkrát v Bulharsku

23. listopadu 2015 v 18:18 | LadySilvi |  Tenkrát na "dovolené"
Nemám ponětí, na kterém místě jsme byli, ale začala jsem dejme tomu víc vnímat mužský protějškySmějící se. To byl asi můj vstup do puberty. Protože před tím asi vůbec nic nějak. Nějak jsem kluky nevnímala. V Bulharsko jsem je už vnímat začala. Jedno slovo stačí P-L-A-V-Č-Í-C-ISmějící se!

Ale zpátky na začátek. Ani nevím kolik mi bylo...možná tak 11-12 nevím. Letěli jsme letadlem s bráchou, mamkou a jejím tehdejším přítelem. Bydleli jsme ve fakt skvělým hotelu, protože měl skleněnej výtah (vím, že skleněnej výtah neznamená to, že je ten hotel skvělej, ale pro mě to to znamenalo)! Sice ten výtah byl uvnitř, ale skleněnej byl (jela jsem s ním tak všeho všudy 3x, ale jela!!). Apartmán byl mega velkej a jedna celá jeho stěna byla zaoblená a prosklená, takže fakt masakeeerSmějící se! Úplně úžasný to bylo...nepraktický...ale úžasný. Sice jsme přes den v apartmánu vůbec nebyli, ale jednou se nám stalo, že jsme nezatáhli závěs a přišli jsme odpoledne do apartmánu a mohli jsme padnout. Příšernej vzduch, ale tak...to všichni víme, jaký to je, když si v létě nezatáhneme žaluzie a pere nám do oken sluníčko. Pak už jsme si na to dávali bacha, ale viděli jsme na celou hlavní ulici. Neviděli jsme na moře, ale na hlavní ulici.
Nedá se to nazvat promenádou, protože to bylo kousek dál od moře a navíc na promenádě skoro nic nebylo. Prostě tohle byla hlavní ulice, kde se po večerech žilo. Bary, restaurace, stánky, kamenné obchody apod.
Bylo to fajn.
Abych se dostala k těm plavčíkům, tak....všichni víme, jak plavčíci na dovolenejch vypadají...na každým dvoustým metru cca (na každým kousku prostě) stály vysoké rozhledny a tam seděli plavčíci (u moře). No a jednou se nějak máma dala do řeči s jedním plavčíkem a řeknu vám. Asi poprvé jsem o dospělým mužským protějšku řekla, že je to fakt kus. No a každej den jsem na ty plavčíky pokukovala a, když chodili na obchůzky...to bylo moc fajn...a nejlepší bylo, když ten jeden, se kterým se máma dala do řeči, chodil blíž k nám a rád si k nám sedl a povídal si.
To byl asi můj největší zážitek z dovolený...
Ne, vlatně mám ještě jedenSmějící se
Jednou večer jsme byli v apartmánu a dostali jsme hlad. Nakonec jsem se usmysleli, že si dáme grilovaný kuře, protože to dělali v hlavní ulici. Nakonec to padlo na mě, že tam musím dojít. Já měla samozřejmě nervy, protože jsem vlastně nevěděla, co mám říct. Měla jsem koupit půlku grilovanýho kuřete. V duchu jsem si pořád opakovala, jak se to řiká anglicky, což jsme si něco řikali ve škole. Vystála jsem si frontu v hlavní ulici na kuře a pak jsem spustila...Řekla jsem tomu pánovi, co chci a on se na mě chvíli díval a nevěděl, co chci. Já jsem totiž špatně řekla slovo PŮL a to už jsem byla celá rudá a nevěděla jsem, co mám dělat. Nakonec mě zachránila jedna česká paní, která stála shodou okolností za mnou a řekla mu, co chci. Pán už to pochopil a dal mi půlku kuřete. Já jsem poděkovala jemu, paní a pak jsem celá rozklepaná šla zpátky do apartmánu.
To byl vlastně takovej důvod začít se nestydět mluvit v cizině anglicky. A od tý doby se už nebojim mluvit nikde v cizině anglicky. Jednou jsem i zklouzla k tomu, že jsem mluvila rusky, ale přišla jsem sama v sobě na to, že když se nedomluvím anglicky nebo jiným jazykem, tak to ruce a nohy jistí...vždyckySmějící se. Takže Bulharsko pro mě bylo vlastně takový zlomový...Ať se to týká kluků/chlapů tak i mluvení a stydění seSmějící se. Na to sedí asi jedno slovo a to P-U-B-E-R-T-ASmějící se.

V další dovolený bude už i to, že jsem ....ale...to vám řikat nebudu, počkejte si do dalšího týdneSmějící se

BTW.: Jsem královna letošní zimy. Bezpochyby jsem první člověk v ČR, kterej se rozsekal na ledě. Jo, fakt...nekecám...Dneska jsem šla na autobus (v džínách, které mají DÍRY na KOLENOU) a i přes varování (který mi dával Jirka, kterej se akorát vracel z práce), že to venku klouže jsem se tak nějak částečně natáhla a odřela jsem si koleno o led. Kdyby mi to aspoň neřikal, že to tam klouže...ale já jsem šla a dávala si bacha a najednou mi to podklouzlo a já jednou nohou byla na zemi (takže to vypadalo, jako když někoho imaginárního žádám o ruku) a ještě mi pak začala klouzat ta noha, která mi pomáhala držet balanc, takže jsem tím kolenem, co jsem měla na zemi ještě po tom ledě klouzalaSmějící se. Jsem bezpochyby první prostě...nikdo nemůže být větší nemehloSmějící se.

Vaše

LadySilvi

Nemám žádný dárek pod stromeček!

21. listopadu 2015 v 19:11 | LadySilvi |  All
Místo toho, abych něco dělala...třeba psala článek, tak projíždím We heart itSmějící se. Jenže mě se dneska nic nechce. Zalehnout do postele s čajem a knížkou. Přesně to mám v plánuSmějící se. Čtu teď Papírová města...ano, zase od Johna Greena.

Když už jsme u těch Vánoc, tak dneska jsem si objednala 3 knížky od Johna Greena. Respektivě 2 a půl. Objednala jsem si Hvězdy nám nepřály (což už jsem četla, ale je to kniha, kterou prostě musím mít doma...a našla jsem všechny tyhle knížky o 50% levnější, což je naprostá bomba!), Hledání Aljašky (jsem zvědavá, jaké to bude...už jenom vnímám ty obrázky typu:
)
a ta třetí knížka se jmenuje Sněží sněží (je to knížka, kde jsou tři svátěční romance od třech autorů...John Green, Maureen Johnson, Lauren Mayrade). Fakt se na to těšimSmějící se. Jenže to dostanu až k pod stromeček! Mlčící

Jinak...fakt nemám ještě žádný dárek. Pro nikoho. A jsem opět bez nápadů!.!
Ségra - 2,5 roku...Brácha - 13,5 let..Mamka a její přítel
Prostě mě nic nenapadá.
Ségra miluje Ledové království, jenže všechny dárky s tímhle motivem má už máma nakoupené a tak mi sebrala jedinou tutovku, kterou jsem chtěla koupit.
Brácha ten hraje florbal, tak snad bych mu mohla koupit něco florbalovýho...Třeba míčky...Jenže to nestačí, takže jsem zase u toho.
Mamce netuším vůbec co.
Jirkovi (její přítel) dám asi něco na holení/po holení a bůhví co ještě k tomu. Asi.

Nakonec to dopadne, že všem nakoupim nějaký oblečení, ale to se mi moc nechce.
Nebo jim všem nakreslim nějakej obrázek Smějící se Budou to mít přímo od umělceSmějící se Asi takhle nějak by vypadala mamka po třech hodinách malováníSmějící seSmějící se Jako myslim si, že tohle bude asi ten nejlepší dárek everSmějící se!
A teď vážně...
Potřebuju nějakou inspiraci...

Co dáváte rodičům a sourozencům k Vánocům?
A co kamarádkám/kamarádům?

Vaše

LadySilvi

Tenkrát v Chorvatsku aneb příhody se zvracením

19. listopadu 2015 v 20:18 | LadySilvi |  Tenkrát na "dovolené"
Řeč je o tom dřívějším Chorvatsku.

Bylo mi málo a zase si toho tolik nepamatuju (mohlo mi být tak 6), ale jedno přeci jenom (je to trošku nechutný, ale je to jediný, co si pamatuju)...

Jeden večer jsme šli na večeři a já jsem si poprvé v životě dala hamburger. Byl obrovský a děsně jsem se přejedla. Večer jsme šli na pokoj a já jsem tak nějak pořád nemohla usnout a tak se mi začalo dělat špatně od žaludku. Řeknu vám, už jsem to na záchod nestihla a tak jsem to vyklopila na chodbičku, která odělovala náš pokoj a toaletu. Takže ta první část šla na zem a druhá a další už tam, kam měly.
Když už mi bylo trošku líp, po tom zvracení, tak jsem se rozhodla, že si uklidím po sobě to, co jsem nadělala na chodbičce (naši ještě spali), jenže sotva jsem to uklidila, tak se mi zase začalo dělat šoufl.
To už se vzbudili naši (protože mě slyšeli plakat) a začali se o mě starat. Táta, protože měl silnej žaludek a vlastně o tohle se vždycky staral on, tak po mě douklidil tu chodibičku a já jsem odmítla jít spát do pokoje, protože mi bylo fakt blbě.
Po celé prozvracené noci bez spánku jsem byla úplně vyčerpaná a tak mě naši druhý den ráno odvezli do nemocnice.
V autě, když sedím vzadu, tak se mi dělá většinou šoufl a ještě díky tomu, že mi bylo špatně, jako hodně, tak jsem měla při sobě igeliťák...RadšiSmějící se. V autě jsem už nezvracela.
V nemocnici mi dali kapačky, protože jsem byla slabá a odmítala jsem jíst. Pár hodin jsem si tam poležela a pak jsme se vrátili zpátky do apartmánu.

Šli jsme na pláž s tím, že já byla celou dobu jenom pod slunečníkem a ve stínu, páč jsem dostala ještě antibiotika. Pamatuju si, že jsme měli skvělé sousedy..Čechy..a ti mi přinesli malého plyšového sloníka a ještě něco (to mě nezaujalo tolik, jako ten sloník, kterého snad ještě někde mám...Vlastně...nemám, rozkousal mi ho pes. Ale prostě to druhý, co mi přinesli si už nepamatuju) a mamce a tátovi přinesli nějakej alkohol asi Orahovicu (vyžahli to hned na pláži..tak 4 dospělí, to bylo hned) a bráchovi taky něco přinesli. Byli fakt strašně moc hodní a milí.

Vůbec nemám ponětí, na jakém místě jsme byli...pamatuju si jenom matně, jak tam vypadala ta restaurace/bar, kde jsem měla ten hamburger a pamatuju si matně, jak vypadal apartmán a taky tu nemocnici a kapačky.

Mimochodem....hamburger jsem už od té doby nikdy nemělaSmějící se.

Svět není továrna na splněná přání

17. listopadu 2015 v 20:30 | LadySilvi |  Téma týdne
Další téma týdne..s tímhle článkem zase spojím mojí fakt oblíbenou knížku, o které jsem psala minule...

Každý si přejeme, aby se občas stal nějaký zázrak, aby jsme uměli čarovat. Myslíme si, že by to bylo super. Mohli bychom mít to, co chceme...úplně všechno, co chceme. Jenže žádná kouzla nejsou a my si nemůžeme vyčarovat super bejvák, luxusní oblečení, chytrost, krásu nebo dokonce zdraví...

"SVĚT NENÍ TOVÁRNA NA SPLNĚNÁ PŘÁNÍ"

To si musíme uvědomit.... Ať je nám, co je nám. Ať jsme na smrt nemocní, ať jsme hloupí nebo chudí. Nikdy nepřijde nikdo, kdo by vzal kouzelnou hůlku a řekl "ABRAKA DABRA" a všechno, co chceme bysme měli na stole. To se nikdy nestane.
Musíme si všechno vydřít sami. Musíme si vydělat na nový dům, auto...na super oblečení. Musíme se učit, proto abychom byli chytří..Nepřijde to samo...Nic nepřijde samo od sebe (vyjma třeba lásky, ale to je zase jiná kapitola...trochu poetickýNevinný.)....

Něco jiného je s nemocí. Pokud je člověk opravdu hodně nemocný, tak nesmí ztrácet hlavu (vím, že se mi to lehko říká...) a nesmí promarnit čas sebelítostí, protože nás všechny čeká stejný osud. Všichni najednou dojdeme na konec. Buďto dřív, nebo později...ale dojdeme tam všichni. Nepřijde víla a nemávne hůlkou a všechny nemoci budou pryč. Nepřijde a nevyčaruje nám nesmrtelnost (ovšem, kdo by chtěl být nesmrtelný?!...). Vím, že je to strašná smůla, když je někdo tak moc nemocný a bezmocný a nejde s tím prostě nic dělat a tak se modlí, za každý den, kdy je prostě tady, kdy je na živu...Vím to, protože jedná část mojí rodiny na nějakou určitou nemoc trpí a nebudu vám lhát...bojím se, že se nevyhne ani mě nebo někomu z mé úzké rodiny. Ale ta nemoc se ještě u nikoho z nás neprojevila (a doufám, že nikdy neprojeví) a tak není nač si lámat hlavu a prostě je potřeba jenom žít. A i když už zbývá posledních pár měsíců, tak vězte, že i za pár měsíců se dá prožít malá věčnost a některá nekonečna jsou větší než jiná nekonečna. A věřte mi, že tohle neříkám jen kvůli tomu, že jsem četla tu knihu....

Nikdy nepřijde žádný hrdina jako je třeba Superman nebo (můj nejoblíbenější) Iron man a nezachrání lidstvo, protože "opravdoví hrdinové nejsou lidé, kteří něco dělají...opravdoví hrdinové jsou ti, kdo si věcí všímají, kdo jim věnují pozornost". Takže vlastně "ten, kdo vymyslela vakcínu proti neštovicím, v podstatě nevynalezl vůbec nic. Jen si všiml. že lidé, co měli plané neštovice, ty pravé nedostanou". Statečnost netkví jen v záchraně lidstva.

Asi teď odbočím od tématu, ale každý z nás chce zanechat nějakou stopu. Třeba Hitler za sebou zanechal opravdu ošklivou stopu, o které se bude mluvit ještě po staletí. Skoro každý chce, aby s na něj ještě dlouho po jeho smrti pamatovalo. Jenže se z toho stane buď další šrám, další ošklivá stopa a nebo si postavíte mrakodrap, ze kterého se stane jen další přihlouplý mrakodrap. Důležité je to, že si nás budou pamatovat lidé, kteří nás měli rádi. To je ta největší-nejcenější stopa, kterou můžeme zanechat.

Zkrátka, všechno je to jen na nás. Je na nás, jak si zorganizujme život a jestli promarníme tuhle nebo tamtu šanci. Buď chytneme příležitosti, která nám život hodí před nohy nebo se na ně vykašleme a pak si to budeme vyčítat.

Hvězdy nám nepřály

15. listopadu 2015 v 19:40 | LadySilvi |  Recenze
Píšu seminárku o autorovi právě této knížky (která byla i zfilmovaná, jak všichni vědí) o Johnu Greenovi a tak jsem si řekla, že si přečtu Hvězdy nám nepřály.

Chtěla jsem si půjčit původně Papírová města, ale četla to spolužačka a řikala, že to není nic moc. Hvězdy nám nepřály jsou podle všech lepšíSmějící se

V pátek jsem si to půjčila ze školní knihovny (ačkoliv bych to radši měla doma-vlastní)- ano, máme i takovéhle knížky ve školní knihovně, jsou tam knížky i třeba jako je Hunger gamesSmějící se ...Hned jsem to začala čístSmějící se. Nejhorší bylo, že jsem věděla, jak to skončí a tak strašně se mi nechtělo tu knížku číst, ale zároveň mě to k tomu tak táhlo a strašně jsem ji chtěla číst (je to divný, ale určitě to chápete). Ten film úplně zbožňuju a teď už mám tu knížku přečtenou a už skoro u 50. stránky (cca) jsem měla slzy na krajíčku, což u filmu nebylo. Na konci to gradovalo mnohem víc a řekla bych, že to bylo i víc emotivní než ve filmu.

Dobře, ještě jsem z toho úplně vedle, takže vlastně nevím, jak nebo co tu mám vlastně psát, ale měla jsem strašnou potřebu vám o tom říct a ...prostě, to je nejlepší knížka, co jsem kdy četla (!!!)..Nevinný

Nejhorší (nebo nevim, jestli nejhorší...) je, že se prostě v těch pár řádcích občas i najdete a usmíváte se, jako kdybyste viděli Ježíška, protože prostě víte o co jde a nebo konečně dojte k tomu, na co celou dobu čekáte a zase se žulíte, jako malé děckoSmějící se.
Tohle asi nemá cenu nijak vysvětlovat, protože si to prostě musíte přečíst nebo se na to aspoň podívat!Smějící se! A nebo vám to řeknu...Izák (nebudu vysvětlovat odkud se Hazel a August s Izákem znají, protože to bych zase začala vyprávět a byli bychom tu ještě dlouho...) s jeho frajerkou si vždycky říkali "NAVŽDY" .. "NAVŽDY" bylo to takové jejich heslo, které definovalo jejich lásku-vztah a právě Hazel a Gus si řekli: "Možná "DOBŘE" bude naše "NAVŽDY"", protože si do telefonu, občas, spolu kolikrát za sebou říkali "DOBŘE?" ..."DOBŘE"....."DOBŘE"...
Je to tak krásný a smutný. (Sakra...)

MOJE RADA: Pokud jste nečetli knížku, tak upalujte do knihkupectví nebo si ji stáhněte v PDFku nebo si ji sežeňte, kde chcete, ale prostě... PŘEČTĚTE SI JÍ! ....A pak se podívejte na film-až po knížce ale!

Tady máte ještě trailer k tomu filmu, abyste věděli, že se na to podívat prostě musíte (až přečtete knížku).

Tohle není obyčejná slaďárna nebo tak něco...tohle je prostě něco úplně jiného...Tohle JE!

Je to něco, od čeho se nedokížete jen tak odtrhnout nebo přestat číst v polovině věty. To prostě nejde...

Síla slov

13. listopadu 2015 v 19:03 | LadySilvi |  Téma týdne
Dneska se taktně vyhýbám psaní článku na téma "Tenkrát na dovolené"Nevinný a od teď každé jedno "Tenkrát" bude jednou za týdenSmějící se. Jo, udělala jsem si v tom systém až pozdě, ale budiž.

Dnešní článek je na téma SÍLA SLOV.

Páni, zkuste si představit jaké by to bylo, kdybyste nemohli mluvit. Ať bychom byli kdekoliv, tak všude by znali jenom znakovou řeč. Když tak nad tím přemýšlím...asi bych se zbláznila, protože jsem ukecaná (většinou) a mlčet je pro mě něco tak nějak "zvláštního"Smějící se (v poslední době teda ne...v poslední době jsem spíš potichu).
Slova dokáží hodně ranit/ublížit. Stačí jen zvolit ta nesprávná v nesprávnou chvíli a problém je na světě. Často litujeme toho, co jsme řekli, ale nedá se to vrátit zpět a tak volíme slova, která naopak těší, hladí a jsou nám milá. Ale ani to občas nefunguje a tak se pak obviňujeme, že jsme sebevětší blbci a nadáváme do aleluja, přičemž víme, že je nám to stejně k ničemu.
Slova jsou natolik silná, že s nimi vlastně dokážeme skoro úplně vše! Dokážeme s nimi vyvolat válku nebo ji i ukončit. Můžeme slovy říci, jak moc je nám něco/někdo blízké/blízký a nebo naopak vyjádřit nesympatie. Slovy dokážeme všechno a právě slova jsou často tím největším problémem a v takovém případě si zasloužíme být všichni němí, protože bychom alespoň poté nelitovali toho, co jsme kdy vyřkli. Dokážete si to představit?
Opravdu silná slova dokáží položit i toho největšího drsňáka, ať si říká každý co chce. Každé slovo má svou váhu a hodnotu a je třeba si to uvědomit a nakládat s tím tak aneb "POZOR NA TO, CO ŘÍKÁME" ...


Vaše

LadySilvi

Tenkrát v Itálii

11. listopadu 2015 v 19:57 | LadySilvi |  Tenkrát na "dovolené"
Bylo mi cca 5 let....

Nepamatuji si, na jaké místo jsme jeli (mám takový tušení, že to bylo blízko Bibione), ale vím, že to byla moje úplně první dovolená, vlastně moje i bráchy. Jeli jsme autem. Bráchovi byl jeden rok, takže ten ví druhý kulovýSmějící se.

Pamatuju si, že jsem byla úplně jako u vytržení, protože najednou takovej pařák a slaná voda....vlastně, spousta slaný vody a takovýho písku pohromadě, a těch vyvalených lidí na pláži, a těch dětí, kterým jsem nic nerozumnělaSmějící se...

Vím, že jsme to měli od pláže taky docela dálku a přivezli jsme si odtamtud hodně šišek, protože...v cizině je mají prostě velkýSmějící se...

Taky jsem vlastně úplně poprvé zjistila, co to je mít "pupínky". Nijak jsem se neopálila-neopalovala, ale měla jsem pupínky a pořád jsem se loupala a stejně tak i spoustu dalších dovolených. Mamka s bráchou byli vždycky černí a my s tátou měli pořád pupínky a loupali jsme seSmějící seKřičící.

Pamatuju se, že byl brácha strašně zblázněnej do bagrů a kousek od pláže, někde u promenády, právě byla snad miliarda bagrů a něco tam bagrovaly. Museli jsme tam být každý den (přičemž si brácha tahal svoje bagry taky sebou...měl vždycky ze Země Živitelky ty Brudery) a museli jsme se na to koukat. Byl do toho fakt šíleně zabranejSmějící se.

Na pláži jsme, jako malí, s tátou stavěli obrovské hrady s hradbami a vším možným a pak, když jsme po obědě přišli, když se brácha vyspal, tak byly vždycky rozkopané nebo prostě zbouranéKřičící. A asi to bylo i poprvé, co jsem se potopila v moři a plula jsem se s tátou potápět. Plavat jsem uměla a stejně jsem vždycky většinu času trávila pod vodou. Ostatně, to částečně dělám i do teďSmějící se.