Život není, nebyl a nikdy nebude fér

8. září 2015 v 23:05 | LadySilvi |  Téma týdne
Proč se někteří lidé dožívají stodeseti let a někteří zemřou v dětství?
Proč při autonehodách umírají stovky nevinných lidí?
Proč člověk, který zabil nejde do vězení, ale dostane jen podmínku?
Proč poctiví lidé makají od rána do večera a jsou rádi, že mají na živobytí a druzí nehnou prstem a mají všechno?

ŽIVOT NENÍ FÉR
Nikdy to tak nebylo a nikdy nebude. Jestli chceme mít alespoň zlehka spokojený život, tak si tohle musíme uvědomit a řešit své problémy, své věci, svou situaci a nikoliv situaci někoho jiného. Pro někoho je "řešení druhých" celý život, ale neuvědomuje se následky.

Vám se zdá fér, že si chodíte-chodíme s PRADA kabelkou, s CONVERSE teniskami, s ARMANIho páskem, s NIKE tepláky nebo se šperky za "X" tisíc? Že se rozhazují peníze všude kde se dá? Že si kupujeme auta z "XY" stovek tisíc-nebo milionů? A když přijde člověk, který je zainteresován např. do sbírky SVĚTLUŠKA na pomoc nevidomým, tak nemáte ani zlámanou grešli nebo nevíte, co to je a nebo dokonce tuhle sbírku zpochybňujete? (Tohle jsem si zažila dvakrát a docela mi to hodně dalo..A naopak jsem potkala pána, který každý měsíc posílá určitou sumu peněz právě Světlušce a, i když tohle dělá každý měsíc, tak nám přispěl do kasy, protože ví, že je to ověřené-že je to léta zajeté-a hlavně, že to jde na dobrou věc)... Mě se to nezdá fér.

Všude jsou problémy. ÚPLNĚ VŠUDE, ať už o nich víme nebo ne, ať už si je připouštíme nebo ne...

Každý řeší problémy někoho jiného, ale přehlíží ty své. Každý řeší to, jak se "temten-tamta" obléká/žije/učí se apod. Nikdo ale už neřeší, že se takhle obléká třeba proto, že má doma (nebo, kdekoliv jinde) určité problémy... Nosí to, co nosí, protože nemá na to, aby si koupil-a nové džíny, boty nebo cokoliv jiného. A to právě lidé mnohokrát přehlíží, ale, co by neudělali pro svou popularitu, že?! To je právě to nefér, ať už se jedná o cokoliv..

Strašně ráda vzpomínám na to fajnové dětství bez starosti:
Na to, jak jsem strašně chtěla tuhle a tuhle panenku a mamka mi ji ne a ne koupit, že jich mám dost.
Jak to dopadlo? Stejně mi ji mamka koupila, protože jsem byla první dítko a tak jsem byla rozmazlovaná

Na to, jak jsem plakala, když mě mamka odvedla do školky a nechala mě tam samotnou.
Jak to dopadlo? Po chvilce jsem na to zapoměla a vesele jsem si hrála s dětmi.

Na to, jak jsem lezla po jabloni a děda na mě křičíval, že tam lézt nesmím.
Jak to dopadlo? Stejně jsem na tu jabloň lezla a bylo mi jedno, že na mě děda křičí. Občas jsem si utrhla jablíčko a byla jsem v útulné bezpečí.

Na to, jak jsem byla strašně nervozní, když jsem ve školce hrála na besídce plamínek.
Jak to dopadlo? Nakonec jsem to odřikala, protože jsem si připadala strašně důležitá a tak nějak profesionálně, že tohle bude jednou moje práce.

Na to, jak jsem šla poprvé do první třídy a měla jsem moje první podpatky, které byly naprosto dokonalé. Bála jsem se, že spadnu ze schodů nebo, že se mi něco stane.
Jak to dopadlo? Všechno jsem přežila.

Na to, jak jsem přestupovala do druhé třídy na jinou školu a byla jsem strašně nesvá, že mě mezi sebe ty děti nevezmou, že zůstanu sama.
Jak to dopadlo? Všechno bylo fajn. Byli strašně kolektivní.

Na to, jak jsem šla poprvé na střední a rovnou jsme jeli na adapťák a já jsem tam nikoho neznala. Ostatní se spolu už bavili a já tam přišla..úplně cizí člověk.
Jak to dopadlo? Zase všechno dopadlo skvěle.

Je to taková nostalgie, protože teď už je to všechno pryč. Za rok mě čeká maturita a pak zase volnej vstup do života. Jiná realita, jiné povinnosti.. Chtěla bych zpátky dětství a užívat si té bezstarostnosti, dělat si (v rámci možností) to, co se mi zlíbí. Chodit si hrát do školky a ne se učit do školy, kde na vám kladou neustálé otázky a přihazují a přihazují testy, seminárky, prezentace, zkoušení a bůhví, co ještě a libujou si na tom, že nám dají "X" milionů testů v jeden den...To není férPlačící

Od malinka si nás rodiče vypiplávají jenom pro to, abychom se osamostatnili a dělali to, co oni dělali pro nás. Vkládali do nás lásku, péči, investice, čas....To samé se očekává od nás. Od nás se čeká, že se nejen budeme starat o své děti, ale také to, že se postaráme o své rodiče, kteří nám toho tolik dali. Tohle je fér..! Protože to, co do nás dali jim nikdy v životě nevrátíme.

Některé ženy rodí děti o sto šest a pohazují je v lesech, do popelnic nebo další hrůzné způsoby, zatímco jiná žena nemůže otěhotnět...To není fér.

Ono, co je vlastně fér?


Vaše

LadySilvi
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 "Voodoo" "Voodoo" | Web | 9. září 2015 v 13:12 | Reagovat

Je to smutné, ale tak to je.
Děti v Africe nemají nic a jsou nejšťastnější děti na světě. Zatímco děti zazobaných rodičů si ještě stěžují, že nedostali kapesné ve výši několika tisíc korun. Je smutné jak peníze určují jaký ten člověk je.
Já kdybych vyhrála ve sportce nebo vydělávala několik miliónů ročně dala bych to do poslední koruny na charitu.
I kdyby celý svět by byl plný poctivých lidí vždy se najdou dva lidi kteří mají ručičky nahoře a začnou se množit. Nic není fér.

2 ladysilvi ladysilvi | Web | 9. září 2015 v 19:29 | Reagovat

[1]: Přesně..bohatě si vystačí s ošoupaným kopačákem nebo bůhví čím (pro nás) primitivním, kdežto my potřebujeme k životu všelijaké "ajfouny" a věci za spoustu peněz, jen proto, abychom mohli machrovat a být zalezlí doma. Děti v Africe tohle nemají, jsou šťastni, že mají jeden druhého a nic takového nepotřebují.
Život není jen o penězích, samozřejmě, že jsou podstatné, ale není to jen o nich.
Já, kdybych vyhrála ve sportce, tak bych udělala to samé, ale s tím rozdílem, že bych alespoň část dala své mamce, které toho tolik dlužím a pomohla bych jí alespoň takhle, abych ji alespoň nějak zabezpečila třeba do důchodu (který má teda až za dlouho, ale udělala bych to tak). Bylo by to možná pro některé nefér, ale já si myslím, že by to tak bylo správně a zbytek peněz by šel na charitu, protože jsou lidé, kteří to potřebují víc než my!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama