Professions

31. srpna 2015 v 0:17 | LadySilvi |  All
Tenhle článek budu věnovat mým "vysněným povoláním" v průběhu mého života Nevinný..Konečně jsem se dokopala psát zase článek z mého seznamuSmějící se. Budu to seřazovat od povoláních, která byla mezi prvními. Tzn. od dětstvíSmějící se

1) Jako první "povolání" je v podstatě sen každý malý holky a to, být PRINCEZNOU Smějící se. Mít krásný zámek, korunku, koně, spoustu šatů, všude růžovou atd..Klasickej holčičkovskej, nejkrásnější senRozpačitý. Postupem času jsem ale pochopila, že fakt princezna nikdy nebudu-ach ta realitaNerozhodný. Nicméně, k šatům a růžové jsem si lásku vypěstovala tak, jako tak a princeznovský šaty jsem si taky "vydupala" (věneček byl jedinečnou příležitostí, jak si vzít na sebe takové šaty. Měly pořádnou sukniNevinný(jsem si připadala fakt, jako princeznaLíbajícíaž na to horko a menší vadu, že mi byly kapánek většíKřičící) a maturák bude to samý! K čertu s těma moderníma šatama, kde nejsou žádně spodničky apod. Já budu mít pořádný princeznovský šaty Smějící se.. "DREAMS COME TRUE")

2) Dalším mým dětským snem bylo stát se PRODAVAČKOU ..Babička dělala na krámě a vždycky si to vychvalovala, nosila domů spoustu dobrot a jogurtů a tak i já jsem chtěla dělat v obchodě. Pomáhala jsem mamce stavět mi mini krámek z krabiček od pytlíčkových čajů, bylo to skvělé (vždycky se zaúkolovala celá famílie, aby krabičky od čajů nevyhazovali, ale dávali je mě). Měla jsem tam vždycky i okýnko na to, abych mohla prodávat. Vyráběli jsme mi papírové peníze a měla jsem na to dokonce i čupráckou dětskou kasu, která pípala, vyjížděly jí peníze a dokonce měla u sebe i váhu a mikrofon. Bylo to skvělýSmějící seProdávala jsem, co se dalo a, co jsem měla po ruce. Dokonce jsem si ty věci i oceňovala. Když mi jednou stavěl krámek táta, tak byl neskutečně propracovanej, prostornej a velkej. To byl nejlepší krámek, který jsem, kdy mělaSmějící se. Dětství skončilo a sen být prodavačkou se rozplynulNevinný..

3) Pak jsem strašně chtěla PRACOVAT, JAKO MAMKA. Mamka dělá ve finančnictví a už od malinka jsem s ní chodila do práce, mezi klienty a papírování a mluvení. To mělo za následek mojí slovní zásobu, brzké mluvení, bezproblémovou artikulaci, přehled v tomhle oboru, nestydlivost, komunikativnost apod...Smějící seJeště do teď potkávám mamčiny klienty, kteří se strááášně diví, jak jsem vyrostla, že si mě pamatují jako takhle malinkou a bla bla bla..Začalo mi to lézt už na mozekSmějící se. Vždycky jsem si připadala důležitě. Když jsem "pracovala" s mamkou tím způsobem, že mi dala nějaký formulář, propisku a já si vyplňovala, přesně tak, jak to dělala ona, pak mi půjčila razítko, ověřila jsem to a tadáá..formulář byl na světě..byla jsem fakt šťastná. Měla jsem to fakt rádaSmějící se. No, teď v současné době, vzhledem k tomu, že jsem na obchodce, tak mamce s prací doopravdy občas pomáhám a už to není taková zábava, jako, když jsem byla malá. Samá administrativa, účetnictví, podpisy, údaje, doklady apod..KřičícíNic moc a nejhorší je, že teď už se nechodím ptát já mamky, ale mamka měSmějící se. Než jsem šla na tuhle školu, tak jsem se zařekla, že nebudu a nechci dělat tu práci, kterou dělá mamka..ale, "odříkaného chleba největší krajíc". Ne, tahle profese by mě moc nebavila. Nechci se stát kancelářskou "krysou" (je to pěkně hnusnej názevKřičící).

4) KADEŘNICE - Jo, to byla éraSmějící se. Všechny moje barbíny skončily ostřihané na ježka, protože jsem je pořád stříhala a stříhala a oni jim ty vlasy ne a ne dorůstSmějící se. Byla jsem malá a myslela jsem si, že vlasy rostou všem stejně, jako lidemSmějící se. Jednou jsem byla u babičky a u dědy (měli jsme na sebe napojené baráky), vzala jsem si nůžky a schovala jsem se pod stůl. Samozřejmě, že jsem si na vlasech udělala takový neskutečný zuby a ještě jsem při tom rozstřihala ubrus. Kupodivu, děda nadával a babička se smálaSmějící se. Jednou jsem si zastřihla i řasyKřičícíSmějící se. Jak mi postupně vlasy dorůstaly, tak jsem si dělala pořád nějaké účesy a ty vlasy vlnila a rovnala a krepovala a fénovala. Tu jsem dala kytku, tam zas sponku..Smějící sea všechny okolo s dlouhýma vlasama jsem taky musela česatSmějící seÚplně ujetá jsem bylaSmějící se

5) Byla chvíle, kdy jsem chtěla být LETUŠKA. Zdálo se mi to, jako naprosto skvělá a dobře placená práce. Miluju cestování a miluju jiné kultury, lidi, jazyky, zvyky, kuchyni apod. a jako letuška jsem si myslela, že se mi to splníÚžasný. Jenže tenhle sen nějak postupně upadal. Ani nevím proč, ale prostě se uklidil do temný díry s názvem "Ty? Hahaha...Na to nemáš!"Křičící. Jo, přesně tam někde skončil.

6) Práce v RÁDIU/TELEVIZI/DIVADLE ... Rodina mi od mala říkala, ať jdu někam na školu, kde budu moci zdůraznit/uplatnit moje mluvení a miminku a to, že jsem "komediant", jenže se zase tenhle sen uklidil do temný díry s názvem "Ty? Hahaha...Na to nemáš!"...
Na tyhle školy bych potřebovala umět na hudení nástroj (koukala jsem se po nich v devítce a tenkrát mě strašně mrzelo, že na nic hrát neumímKřičící). Doma mě pořád nutili do toho, abych se na něco naučila hrát, jenže já to neustále odmítala a teď? Kdyby mi mamka řekla, ať si vyberu nástroj, na který chci hrát..sáhla bych jednoznačně po kytaře a mlčela bych. Jenže, na to je už tak nějak asi pozdě nebo..není pozdě, ale to odhodlání a výdrž atd..Mlčící(zní to srabácky co?! Uhm...). Takže tenhle sen tu stále je, jenom je uklizenej v temný díře..Ani ve školách mi nějak nedovolovali/ nedovolují na tenhle sen "zapomenout", protože na základce bylo pár takových chvílí, kdy jsem mohla mluvit a na střední je takových příležitostí mnohem víc a ještě mě na to učitelé i spolužáci vybírají a... a je to skvělý, jsem úplně ve svým živlu, protože jsem tu pro lidi, kteří koukají jenom na tebe (sice mi to kazila většinou taková ta hloupá vlastnost-RUDNUTÍ, ale tak, co Smějící se), jak mluvíš, jak se při tom chováš atak..Jenže nereálnýSmějící se, ale, kdo ví, kam nás vítr zavanePřekvapený

7) KRIMINALISTKA/POLICISTKA - Jo, tak tahle práce mě lákala/láká hroozně dlouho a nikdy jsem o ní nijak moc nemluvila, protože je to přeci jenom spíš mužská záležitostKřičící, což je pěkná diskriminace. Už jsem jednou zmiňovala, že nechci být zavřená celý život v kanceláři a dělat pořád to samé dokola a tohle je vzrušující práce, která obnáší spoustu věcí, ale přeci jenom...Nejsem si tím úplně jistá. Jedno ale vím, střední školu jsem absolutně vůbec neodhadla. Jsem na škole, ze které ze mě bude kancelářská "krysa", takže přesně to, co být nechci. Jooo, ta logika tam fakt je..jojoMlčící

8) Asi takovej ten největší sen je, stát se PRÁVNIČKOU - Mamka studovala taky obchodku a pak chtěla jít na vejšku, ale tenkrát jí to děda nedovolil, protože chtěla být právničkou. Rozmlouval jí to tím, že to není jen tak, že si každý myslí, že je to nějaká sranda, ze které je hromada peněz, ale není to tak. Říkal ji, že tam jde i o život, tam jde o rodinu, to není jenom taková zábava. Musíš mít dostatek argumentů, musíš být odhodlaná, musíš být tvrdá, musíš být důvěryhodná, musíš být opatrná... Nikdy nevíš, kdo si na tebe počká, až půjdeš od souduPřekvapený... Můj děda byl soudce a dělal právě na případech, který se týkaly vražd a těžkých zločinů a říkal, že se kolikrát o svoji rodinu bál, že se o ni hodně bál, proto soudcování nechal (mám ráda, když mi tohle vypráví, ačkoli z toho jde kolikrát mráz po zádechKřičící). A tím, že jsem s právničinou trošku "spjatá", tak bych toho jednou chtěla docílit. Jenže, je asi lepší být "rozvodový" právník než být právník třeba někoho, kdo zabil a obhajovat ho..Ale přeci jenom bych spíš chtěla jít do toho nebezpečnějšího, než "jen" rozvody, podvody apod.Je to spousta učení a budování si, ale je to asi ten "nejhlavnější" bod, který mám na seznamu.

Bůhví, co bude..Nevim, co bude za pár hodin/minut, natož pak za dva/tři rokySmějící se.

Nejhorší je, že nějakou dobu to trvá, než si vybudujete kariéru a pak až je na řadě rodina. Mít děti..V kolika letech? Neni to pozdě? Apod. teď se dává přednost kariéře, před životem, ale nejsem si jista, jestli je to zrovna to nejlepší...Nevinný

Vážně chcete v šedesáti letech vést své první dítě do první třídy? Zdá se vám to přehnané? Já si myslím, že není. Tohle je REALITA, tohle je DNEŠNÍ DOBA. Přesně v téhle době jsme a přesně takovéhle se dělají nesmyly. A při tom stačí se jen zastavit a zamyslet se nad tím.

Vaše

LadySilvi
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama