Červenec 2015

Birthday surprise

31. července 2015 v 12:56 | LadySilvi |  All
Uuuh, ani nevím kde začít Smějící se .

Jak jsem se již zmiňovala, absolutně jsem netušila, co dát Ondrovi k zítřejším narozeninám a tak jsem napsala Dominikovi, co plánuje. Samozřejmě NIC-neměl jedinej nápad a chtěl to odfláknout flaškou něčeho plnoletého. Jak jinak Mlčící a tak jsme vymýšleli různé věci a napadla nás jedna společná a to, že Ondrovi upečeme dort. Takže jsme se rozhodli ze dne na den, všechno jsme museli nakoupit a bylo to. Dort byl vysloveně jako PRSA, dámská PRSA. Nakonec se rozhodlo, že to upečeme u nás doma.

Takže hned druhý den odpoledne přijel Dominik k nám a začali jsme péct, základní korpus-v pohodě, prsa-v pohodě (no dobře, prsa se trošku začala hroutit, ale to jsme vykoumali), ale ohromně jsme se zarazili na domácím fondánu-marcipánu-potahu. V receptu psali, že výbornej fondán se dělá z marsmallows bonbonů a tak jsme to zkusili. Marsmallowny začali bobtnat a v mikrovlnce se zvedaly, pak jsme to dali do mixéru, aby se vytvořila tvárná hmota. Jenomže, představte si karamel...hmota se nám nalepila na dno misky a ztuhla. Začalo okamžitý rychlý mytí, aby jsme to z tý misky dostali. Nakonec po 20ti minutách umývání a dávání do misky všelijakých různých přípravků, karamel pustil. Takže jsme byli v cajku. Začala panika, jak máme dodělat dort, když nemáme fondán? Tak Dominika napadlo, že se podívá na YT a najde nějaký recept. Jediný štěstí bylo, že jsme doma měli všechny ingredience, které se do toho dávají. Nakonec se tedy vše povedlo, až na ten fondán, který měl být v celku potažený na dortu..Jelikož se tak trhal, tak jsme ho tam lepili kousek po kousku. Vznikly z toho "ZOMBIE PRSA" Usmívající se. Byli jsme tak nadšeníí :D Prsa byly nakonec (řekla bych) větší dvojky :D . Vyšlo to i dobře, že dalšího dne přijel Ondra k Dominikovi domů (původně jel jenom hrát fotbálek, za tím účelem tam taky Ondra k Dominikovi jel. Dominik ho donutil, ať přijede o něco dřív, že potřebuje s něčím pomoct a nakonec teda taky přijel), já už tam byla taky (dort od nás k Dominikovi přivezla moje mamka) a ještě jsme nestačili nandat svíčky, Ondra přišel. K Dominikovi domů chodí už jak k sobě domů :D .

To nejlepší přišlo ale až potom Nevinný.

Ondra vešel do kuchyně, kde jsme napichovali ty svíčky do dortu a jak vůbec netušil, že se něco takovýho chystá, tak měl takovej WTF pohled, ale jakmile se aklimatizoval a zjistil o co jde, nasadil kukuč 3letýho netrpělivýho dítěteNevinný. Já jsem byla tak strašně ráda, že to tak vyšlo. Zapálili jsme svíčky a Ondra řekl, že je ještě nikdy nefoukal. Tím mě dostal fakt skoro do kolen, já to brala jako automatikuPřekvapený, že oslavenec si vždycky sfoukává svíčky na jeho dortu a on řekl tohle. Až pak mi docvakávalo, jak skvělej dárek od nás dostal. Až jak to řekl, tak jsem si to začala uvědomovat. Před tím než to sfouknul nasadil zase jinej kukuč a to kukuč MALÝHO ROZTOMILÝHO DĚCKA, KDYŽ VIDÍ VÁNOČNÍ STROMEČEK A POD NÍM DÁRKY A TĚŠÍ SE AŽ JE VŠECHNY ROZBALÍ. Tak přesně takovejhle pohled měl. Pak se dort ochutnával a Ondra měl ten nejvíc rumovej kousek (původně jsme mu s Dominikem chtěli udělat takovej dort, že už po jednom kousku bude K.O.), ale chutnalo mu to. Jáá mám takovou radost ještě teď Nevinný. Prostě jsme ho dostali a dostali jsme ho hodně, myslim si, že mám větší radost než on, protože to bylo fakt dokonalýLíbající.

Zkrátka z toho vznikl dárek nad všechny dárky, kterej takovýhle hodnoty nabral až, když ho viděl Ondra.

Takhle vypadal. Fotil to Dominik a já jsem momentálně byla líná tu fotku nějak upravit. Pardooon :D Prostě krásná "zombie prsa". Mám i video-vlog z toho, ale nejde mi sem vložit a když ho dám na YT, tak jedině bez zvuku, to víte, autorská práva :D Takže až to někdy předělám, tak to se nalinkuju :D

Vynechala jsem milion věcí, ale než bych to všechno napsala, tak by byl další den. To nejlepší jsem vám sem ale dalaNevinný.

Vaše

LadySilvi

Stále to mám před očima

26. července 2015 v 22:10 | LadySilvi |  All
Konečně jsem se po 4 dnech "odpočinku a no stressu" dostala domů a na noťas. Byli jsme u mamky nejlepší kamarádky na Šumavě. Asi si říkáte, proč takovýhle nadpis, když na tom, co jsem napsala vlastně nic není. Věřte mi, je!

Byl čtvrtek něco okolo třetí hodiny a my jsme byli kousek za Pískem (Jižní Čechy-směr Prachatice. Zašli jsme si na oběd a prostřídali si s mamkou místo. Mamina šla místo mě doprostřed dozadu a já šla na místo spolujezdce). Celá cesta byla v pohodě, až na tu věc.

Viděli jsme, jak se začala v dálce dělat kolona a silnice byla totálně celá kompletně uzavřena. Odklonili nás na nějakou boční polní cestu, kde všechna auta objížděla uzávěrku. Mysleli jsme si, že to bude nějaká velká oprava té silnice, ale bylo nám divné, proč je všude takové množství policistů. No nic, jeli jsme dál. A najednou to přišlo. Viděla jsem něco, co asi jen tak nezapomenu. Na silnici stál zlehka nabouraný kamion a kousek od něj absolutně sešrotované osobní auto. Totálně smáčklý předek, bok i zadek auta. Vzhledem k tomu, že jsme jeli nízkou rychlostí, tak jsme měli čas si všechno prohlédnout, což nebyl vůbec dobrý nápad. Jak jsme přijížděli blíž k té nehodě (jak jsem už říkala, odklonili nás na nějakou polňačku, která vedla hned vedle silnice. Nedělily je žádné stromy nebo tak), všimla jsem si modré plachty natažené na zemi, ze kreré na konci koukali dvě nohy. Bylo to naprosto jasné. SMRŤÁK! Okamžitě mi naskočila husí kůže a moje dychtivost a zvědavost alá proč, co a jak byla čím dál tím větší. Hned jak jsem odtrhla oči od ležících nohou na zemi vedle místa spolujezdce, sjely mi oči na čtyři hasiče držící plachtu. Okamžitě mi došlo, že řidič sešrotovaného auta dopadl mnohem hůř, ale nečekala jsem, že až tolik. Z boku bylo i přes clonu vidět na řidiče, který byl zaklíněný, zakrvácený v autě. MRTVÝ. Nohy měl (zdálo se mi) stále u pedálů, ruce všelijak hozené u řídítek a levá ruka jej táhla ven. Převažovala ho. A hlavu měl položenou na volantu. Hasiči už odstranili dveře od řidiče, proto jsem ho takhle viděla a zrovna ho z auta vystříhávali. Byl to asi ten nejhorší pohled, který jsem kdy viděla-ve filmech to nic není. Jo, je to děsivý, ale takhle, když to vidíte na živo a uvědomíte, že zbytečně zemřeli dva lidé. Je to hodně emotivní-i když to byli cizí lidé. Ten večer, kdy jsem měla jít spát...no, nemohla jsem. Pořád jsem měla toho muže za volantem před očima. Vlastně celé to místo, ale nejvíce mi utkvěl řidič.

Ukázalo se-nebo spíš jsme to vydedukovali, že za nehodu mohl právě řidič osobáku, protože tam, kde musí jet osobák 50km/hod., 100% padesátkou nejel a nestačil zabrzdit, takže to plnou rychlostí napálil do kamionu, který s tím nemohl nic dělat.

Fakt nepřeju nikomu, aby tohle viděl a přeju upřímnou soustrat rodinám/rodině těch mrtvích.
Nezáleží na tom, jestli je znám nebo ne, prostě takovéhle nehody-zbytečnosti by se neměly dít.

Takže tohle je ten můj "ODPOČINEK a NO STRESS".

Vaše

LadySilvi

The most favourite things

19. července 2015 v 22:48 | LadySilvi |  All
Ahojda, dneska je tu další slibovaný článek a to o mých nejoblíbenějších věcech. KOTVA, MAŠLIČKY, RŮŽOVÁ :D

Proč zrovna tyhle věci? Noo, tak asi začnu popořadě. Ke každému mám takový příběh, takže to asi nevychrlim všechno najednou.

KOTVA

Kotvy mám strašně ráda, protože tak nějak, když jsem byla malá (asi 6 let) a jeli jsme na dovolenou do Chorvatska (na blint). Našli jsme ubytování u jedné rodiny v domě, kde se pronajímalo celé patro. Bylo to asi kilák od pláže s tím, že celý ten kilometr byl dolů k pláži po schodech, takže nahoru to byl taky pěknej výšlap, ale bylo dobrý, že po té strašné cestě nahoru po schodech do apartmánu s plážovýma taškama a lehátkama a vším podobným, byly po cestě stromy se vším možným ovocem. Řekla bych, že ne všechno bylo jedlé, ale tak, pak jsme se ptali toho pána a ten nám řekl, co máme ochutnat, sice se to dělat nesmělo, ale co..Nevinní turisti z Česka ochutnávají Chorvatské dobroty :D . Ten pán se jmenoval Tomi, jeho manželku si bohužel moc nepamatuji, ale byla také milá (nebo spíš asi, protože si jí vůbec nevybavuju), protože nám každé ráno nosili snídani. Jednou to byly palačinky, podruhé ovoce, potřetí domácí chleba s máslem a medem apod...Bylo to fakt skvělý. Já si pamatuju, že měli dva syny. Oba dva byli mnohem starší než já a zvlášť ten jeden se mi stráááášně líbil, věřim tomu, že kdybych chtěla, tak ještě najdu fotky (to bych nesměla být tak líná). Abych se vůbec dostala k tomu motivu KOTVA. Tomi nás, se svými syny a celou naší (tenkrát ještě) čtyřčlennou rodinou vzal na jeho loď. Nikdy před tím jsem na lodi ještě nebyla, takže jsem netušila, co od toho mám očekávat a tak jsem byla docela natěšena, ale přeci jenom...špetka strachu ve mě byla. Právě na té lodi jsem viděla kotvu jako z pohádky. Byla zkorodovaná a celá ušpiněná zelenýma řasama. Tenkrát jsem si ji strašně prohlížela a byla jsem z ní úplně paf. Od té doby mám ráda kotvy a uvědomila jsem si, že na moři to není jen skvělé ve filmech, ale ve skutečnosti je to ještě mnohem mnohem lepší (aby jste si nemysleli, že jsem jela na lodi jedou a už tady o tom básním :D Ne, jela jsem na lodi na moři několikrát, po Chorvatsku.. Čechy do toho nepočítám, je to docela podobné, ale nedýchá na vás to jiné klima, nestříká na vás ta slaná voda..). V těch šesti letech (cca) to pro mě byl akorát takový ten symbol dovolené a lodi, nic víc. Jen taková vzpomínka, ale s odstupem času se to strašně změnilo. Já jsem vyrůstala, dostávala rozum a tak a uvědomovala jsem si, co pro mě kotva vlastně znamená. Někdo má kotvu spojenou s námořníky. Jiní zase s rodinou, že mají pevné základy atak... Já to tak úplně nemám ani s jedním spojené. Pro mě kotva znamená (nevím proč, prostě je to můj osobní názor) VOLNOST-SVOBODU, zvednu kotvy a jedu dál, jdu jinam. (Pryč od všeho, od všech lidí.) Musím být SAMOSTATNÁ....a...a můžu kamkoli utéct do neznáma a tam zakotvit, tam zůstat...Zkrátka, tohle pro mě kotva znamená. Kdybych to víc rozvinula, tak se najde mnohem víc slovíček, která vysvětlují to, proč mám ráda kotvy.
Hrozně se mi líbí tetování a je takřka stoprocentní, že si kérku taky udělat nechám. Jako první bude samozřejmě KOTVA. Původně jsem si myslela, že si ji nechám vytetovat na zápěstí, abych ji měla pořád na očích-ta by byla větší, ale poslední dobou mě víc láká dát si malou kotvičku ke kotníku-na noze by to bylo takové symbolické..Noo ještě nevím, poraďte mi kaam :D
Líbí se mi třeba něco takovéhleho
Vlastně, o mých vysněných tetováních bych taky mohla napsat zvláštní článek, protože už teď mám takové to nutkání psát o tom dál :D

MAŠLIČKY

Mašličky mám ráda, protože jsou tak jiné než třeba okoukané kytičky (nic proti kytičkovým motivům-ty mám taky ráda :) ) nebo puntíky. Hodí se prakticky ke všemu-na halenku, na tričko, na šaty, do vlasů atd.. atd.. Nejraději mám mašličky do vlasů, to je tak skvělý, když máte ve vlasech roztomilou mašličku, která vám zkrášluje drdol :D aaaaah :D Můžete si je vzít třeba na rande nebo na party, nebo na ples a nebo třeba někam na večeři a nebo jen tak, i když jen tak mašličky nikdy nenosim :D . Jsou pro mě velkou zajímavostí a věcí, které si vážím :D Áááno, jsou sice retro, ale retro se teĎ vrací ne? A vůbec, kdo má pořád koukat na to, co právě teď je "in"? Já nosim to, co se mi líbí a všichni ostatní, ať si ....(nanana)
No řekněte, neni to roztomilé?!

RŮŽOVÁ

Tak tady to bylo zamilování od malinka. Mamka mě pořád oblékala do šatiček, každý den jiné a různé roztomilé botičky (to víte, první děcko, měla jsem určitá privilegia, kterých jsem se pak nerada vzdávala) a součástí toho všeho byla ČERVENÁ barva. Jak mě do ní každý neustále oblékal, tak se mi strašně zprotivila. Nemohla jsem ji na sobě nosit (v podstatě tento stav takřka setrvává do nynějška..červená je nic moc, pro mě. Něco málo snesu, ale abych chodila denně zahalena v červené, tak to určitě ne! To se samozřejmě nevztahuje na RŮŽE. Rudé růže jsou neskutečné a nádherné!) Sakra, kde..kde jsem to byla...Začala jsem více koukat na oblečení (byla jsem fakt škvrně a už jsem si diktovala, co na sebe) a koukala jsem na princezny a všechny měly na sobě růžové šaty, takže Silvinka musela mít také něco růžového. Nakonec mamina taky nějak z červené přešla na růžovou a už to bylo. Růžová princezna Líbající. Od té doby růžovou zkrátka miluju. Mohla bych v ní chodit celé dny. Mohla bych v ní mít vymalovaný pokoj, mít růžové povlečení a všechny možné doplňky okolo....Uh, to by byla krása. Nicméně, tomuto pokušení kupovat si růžové věci silně odolávám, moc mi to nejde, vzhledem k tomu, že mojí poslední koupenou věcí je růžové tričko, ale čert to vem. Já se v růžové cítím tak nějak výjimečně, nedotknutelně a zajímavě. Pro někoho to může být samozřejmě příšernost všech příšerností, vždyť to samé je pro mě ORANŽOVÁ-naprosto tu barvu nesnáším. Fakt, mohla bych mít všechno v růžovém a vůbec by mi to nebylo divné. Probírala jsem si šatník a vyházela jsem asi polovinu růžových věcí, které jsem proložila černou a bílou, sem tam jsem sehnala i něco modrého. Ale růžové věci jsem nakoupila samozřejmě taky. Jsem fakt závislák a ještě ke všemu, jsem blonďatá a kluci si ze mě dělají srandu, že jsem "blondýna, růžovka..." apod..Přitom, vůbec, ale vůbec mě nechápou :D ! :D růžová je skvělá :D

Mám tu další spoustu oblíbených věcí, ale než bych je všechny vypsala. To bych si dala :D Ale jen tak nakousnu...miluju šaty a sukně, hlavně šaty!! Mám narvanou skříň šatů, které nemám šanci unosit, ale jsou aww :D

Vaše

LadySilvi

Nejlepší kamarádi

17. července 2015 v 13:02 | LadySilvi |  All
Vzhledem k tomu, že teď nějak vůbec nestíhám a tak se blogu nijak zvlášť nevěnuji, tak přesto napíšu slibovaný článek o mých nejlepších kamarádechNevinný.

Jak jsem už řikala, tak máme takové neobvyklé kamarádství, které nikdo nemůže pochopit jako normální (nebo alespoň lidi z mojí strany to tak nějak nechápou), každý za tím hledá něco..něco divnýho a myslí si bůhví co.. NE, opravdu NEKřičící. Jsme tři. Já, Dominik a Ondra. Nejprve je asi tak trošku představím.

DOMINIK. Je z nás všech nejmladší, proto ho píšu taky jako prvního. Je mu 17 let (je tak o měsíc mladší něž já). Bydlí ve vesnici kousek od mojí vesnice. Na školu chodí do Kladna, kde je na intru. Je hokejista a taky můj bývalý spolužák ze základky.

Pak jsem já, ale sebe představovat už nemusim, protože jsem se představila v úplně první článku. (Úžasný)

A nakonec ONDRA. Ondra je z nás nejstarší, tomu bude v sprnu už 18. Ondra je měšťák, ale bydlí ve městě, který je taky kousek mojí vesnice. Je taky můj bývalý spolužák ze základky. Chodí do školy do Prahy. Hraje na kytaru atd....atd.

Vysvětlovat, kdy a jak jsme se seznámili asi nemusím, vzhledem k tomu, že jsme spolu chodili všichni tři do třídy Úžasný. K nim do třídy jsem přišla, když jsem přestupovala do druhé třídy. To bylo poprvé, co jsem je viděla (no...viděla..budiž). Nijak zvlášť jsme se nebavili nebo jsme se ani nijak moc nezaregistrovali (nebo jsem je nezaregitrovávala já..bůh víSmějící se). To byla i taková ta fáze, kdy se holky s klukama prostě nebaví, takže se bavili jenom holky s holkama a kluci s klukama. A taková ta fáze "nic" trvala do osmýPřekvapený? Uhm, v osmý už jsme nějak tak o sobě spíš jenom věděli (zjišťuju, že vlastně..ani nevimNerozhodný) a takový to BOOOM přišlo až v devítce, kdy jsem si sedla do lavice před nima k jenomu klukovi. To tak nějak všechno začalo a nějak už mě to k nim táhlo víc a víc, ale já jako "vetřelec" mezi ně dva (protože byli a jsou-úplně TOP friends, prostě BFF Smějící se ) a ještě ke všemu holka...nooo, ze začátku to bylo takový divný, protože jsem se mezi ně nemohla pořádně dostat, ale tenhle stav setrval jenom úplně miniaturní chviličku a oni dva o tom nemají ani páru, že něco takovýho někdy nastaloÚžasný. Po devítce jsem se s nimi nějak rok skoro vůbec nebavila, protože jak jsme se všichni rozdělili..Dominik-Kladno-intr, Ondra-Praha a já zůstala v podstatě doma, takže jsem šla do Příbrami. Myslela jsem si, že tak nějak všechna kamarádství ze základky úplně skončila, že to bude všechno pryč.. ale nebylo. Fakt neSmějící se. S Dominikem jsem si občas sem tam psala, ale s Ondrou vůbec. To jsme ještě neměli společnej chat. Nooo a jednou jsem Dominikovi napsala, že budu chodit do tanečních ( chodila jsem o rok dýl než moji ex spolužáci), tak ať přijdou, ale psala jsem to s tím, že jsem si myslela, že nepřijdouNerozhodný, ale opak byl pravdouLíbající!

Tohle jsme my na mojí první prodloužené-slavnostní. Musela jsem si stoupnout na schod, protože i s podpatkama jsem oproti nim menší..Ne, já mám dobrou vejšku, to oni jsou přerostlí Smějící se. Je to hodně dní zpáátky, takže ta fotka, no.. Smějící se Ale mám jí ráda..
Kde jsem to skončila?! .... Přišli.., pak přišli znovu a...a bylo to fakt nynyLíbající. Nejhorší na tom bylo, že jsem měla tanečního partnera fakt na nic a tak bylo skvělý, že Ondra už měl celý taneční prochozený (to vysvětluje to, že jsem chodila o rok dřív..), tak uměl tancovat, takže to bylo fajnSmějící se. Ten můj taneční partner je-byl takovej, zajímavej-jinej-zajímavej .. Nechci bejt ošklivá, každej jsme nějakejSmějící se. Tak abych to zkrátila, Ondra se mnou chodil tedy ještě do pokračovaček, ale do speciálek jsem už chodit nemohla, protože bych se neměla jak dostat domůPlačící(to jsem si docela oplakala, protože mě to strašně chytlo, ale na to se vážou další story, který mě posunuly úplně někam jinam).

Věřte mi ale...Ono to není jen taková brknačka kamarádit se s nimiNerozhodný. Pořád mě šikanujou a utlačujou Plačící Ne, kecám Smějící se nekecám...je to fakt vážný...ne, já fakt kecámLíbající. Čestný pionýrský (nejsem pionýr)..Uhhhm, zkrátka, je to boj Mlčící Dva kluci, kteří jsou neustále spolu, kryjou si záda a já tam mezi nimi, ale jak se kryjou a držej spolu "proti" mě, tak mě nenechají nikdy vyhrátPřekvapený...Ale taky se to už párkrát stalo Smějící se Ale nic moc Šlápnul vedle.

Už u nás i spali.. nebo spali..Lehnout jsme si šli ve 4 ráno a vstávali jsme po sedmýÚžasný, nebo já, kluci vylejzali dýl (myslim)Smějící se a to bylo zrovna den před mojí vánoční prodlouženou, na kterou mi řekli, že nepřijdou, protože pojedou do Prahy a tak jsem tam na tý prodloužený chodila jak mačo a když byl rodičovský tanec, tak jsem vyšla ven, protože jsem ani na jedné prodloužené včetně věnečku neměla nikoho z mužských zástupců (Plačící) mé rodiny, ale měla jsem tam Ondru, takže rodičovské tance jsem tancovala vždycky s nim no, a teď tam kluci nebyli..Takže jsem chodila venku (docela jsem byla smutná a nevyspalá a chtělo se mi docela brečetPlačící, ačkoli jsem nevěděla proč) a jak to bejvá v těch "americkejch filmech" (taková ta obří romantika, jak je holka někde úplně zhzená a najednou přijde ten její miláček a blá blá blá), zkrátka jsem je najednou viděla, jak si jdou jako frajeři v kvádrech, vysmátí jak lečo...Noo, byla jsem ohromně ráda!! Nevinný

Je toho fakt strašně moc Smějící se...

Byli jsme s Dominikem na ZUŠfestu, kde hrál Ondra v kapele a pak se pokračovalo dáááál Smějící se .....

Přišli za mnou i do práce.. Takže, tady máte naši společnou další fotku..Mimochodem, těch fotek mám mraky, ale použitelné jsou tak tři, čtyři Úžasný

Atd....atd....atd...atd...atd...atd...atd...atd...atd...atd...atd..atd... Nemůžu to tady všechno vypisovat, protože je toho fakt strašně moc :D a určitě bych pak na něco zapoměla...Zkrátka, tady jsou takové ty základy a tak o mých NEJLEPŠÍCH KAMARÁDECH.

Tohle poslal Dominik do společných chatu...Nechápu, na co tím sakra narážel Smějící sePřekvapenýSmějící seNevinný



Vaše

LadySilvi

Dnešek

14. července 2015 v 19:52 | LadySilvi |  All
Včera jsme se rozhodli s bráchou, že pojedeme na nákupy do nedalekého města a tak všemožně zjistíme, kde je, co nového. Jako první jsme se ale sešli s mými kamarádkami, abych jim předala věci, které si u mě objednali, jakožto u AVON LADY :D (jo, musím se pochlubit, jsem AVON LADY a je to vážně TOP, takže kdybyste chtěli, tak jsem tu pro vás :D ). Celkem nás to zrdželo neskutečným způsobem, ale zase mělo to jednu pozitivní stránku a to takovou, že jedna z mých kamarádek mi přinesla dárek z Liberce a ona ví, že úplně miluju KOTVY, MAŠLE a RŮŽOVOU (těmto věcem budu věnovat další článek, takže si hlídejte můj blog :D ) atak mi přinesla tuhle roztomilou kotvu.

Za tu jsem ohromně ráda, protože, ačkoli kotvy úplně miluju, nemám s tím motivem vůbec nic! (více v dalším článku). Když jsme se po ohromně dlouhé době dostali do obchoďáku, kde jsem si v klidu prošla obchody s oblečením, botama a všelijakýma dalšíma různýma, nanicovatýma věcma, zjistila jsem, že jsem si vlastně nic nekoupila. Brácha ten se vrátil z jiných obchodů už s nákupem a já byla zatím s prázdnou, tak jsem to šla projít ještě jednou. Brácha, jako klasickej chlap začal být samozřejmě nervozní a tak stepoval před obchody, než jsem si uráčila něco konečně vybrat. Nicméně, nakonec jsem si koupila krásnou tílko-halenku z NY, která je samozřejmě růžová (ale jenom tak decentně, jenom tak starorůžová), červeno-růžové tričko z Nextu a poprvé v žiivotě jsem si také koupila podprsenku, kterou jsem si nezkoušela. Poprvé v životě. Jsem na takovéhle věci docela háklivá a tak raději všechno zkouším, ale vzhledem k tomu, že jsem viděla nervozně koukajícího bráchu, tak jsem ji popadla a letěla ke kase. Podprsenka je samozřejmě také starorůžová, vzhledem k tomu, že výše jmenovaná tílko-halenka je v té samé barvě a je průsvitná. Každopádně, nekoupila jsem si toho moc, ale jsem strááášně nadšená. Po namáhavém dopoledni jsme si rozhodli dát oběd. Zašli jsme do nejbližší Čínské restaurace a dali jsme si obalované kuřecí plátky v těstíčku s rýží a pikantní omáčkou. Řeknu vám, páni, to byla bašta.
Při obědě jsem si uvjedomila vlastně účel toho, proč jedu také do města. Jeden ze dvou mých nejlepších kamarádů bude mít 1.8.2015 narozeniny a já dárky raději řeším dopředu (kromě vánočních, které kupuji snad ještě 24.12., ach jo :D ) a tak jsem se rozhodla mu dát lapač snů a ne ledajaký. Nekoupila jsem ho. Řekla jsem si, že bych ho měla vyrobit, protože prvnímu ze dvou mých nejlepších kamarádů (Dominikovi) jsem dala v rámečku naši společnou fotku focenou v mých tanečních na první-slavnostní prodloužené (mimojiné, Ondra-druhý nejlepší kamarád, se mnou prochodil znovu i celé pokračovačky, ale jak tak koukám, tak o nich bych také měla napsat zvláštní článek, protože jsou to fakt střeva, ale já je mám ohromně ráda a pro všechny je to tak nepochopitelné. No výborně, takže se máte na co těšit, další článek je v pořadí. Bože, kdy to mám stihnout všechno -_- ... Uhmm, kde jsem to skončila?!), takže Dominikovi jsem dala tu společnou fotku v rámečku a napsala jsem nad ní "pravé přátelství vydrží navždy" (nebo něco podobnýho, je to trapný, ale nepamatuju si přesně ta slova -_- ) a okolo jsem nalepila třpytky. Takže Ondrovi dám taky něco, na čem jsem se podílela sama a i když mu bude 18, stejně mu dám ten LAPAČ SNŮ (a k tomu ještě něco, asi něco "plnoletého" k pití), podle mě je to skvělý nápad a já na takovéhle věci věřím :D Vzhledem k tomu, že má rád černou, modrou a bílou..tak jsem volila barvy balvnek v těchto barvách a vzhledem k tomu, že já miluju růžovou, tak jsem koupila i jednu růžovou, ať je tam kousek mne :D . No jo, ale samozřejmě, nekoupila jsem si pírka a na ty jsem si vzpomněla až chvilku před tím, než nám jel autobus, takže bych je neměla kde koupit. Tak jsme si dál s bráchou zevlili na zastávce.

Konečně přijel autobus a my nasedli, docela znaveni a vyčerpáni. Přijeli jsme domů a ještě jsem s mamkou a ségrou jela nakoupit něco k jídlu. Jooo, byl to docela unavující den, ale zároveň fajnovej, takže doufám, že se vám článek líbil a čekejte další na téma MOJE OBLÍBENÉ VĚCI (KOTVA, MAŠLIČKY, RŮŽOVÁ) a MOJI NEJLEPŠÍ KAMARÁDI.

Vaše

LadySilvi

Vlog z mini akce

13. července 2015 v 19:13 | LadySilvi |  All
Rozhodla jsem se dát sem takovou malou ukázku-mini vlog z pátka, kdy jsme se sešli jako parta starejch kamarádů u mě na vesnici a oslavovali jsme to, že prostě vůbec jsme a, že se máme. Sraz byl původně v sedm hodin večer, já jako frajerka jsem se šla připravovat ve třičtvrtě na sedm a myslela jsem si, jak to krásně stíhám. No, co vám budu povídat, docela jsem se spletla. Vylezla jsem ze sprchy, vyfénovala si vlasy a koukla na hodiny. Bylo přesně sedm. Nebudu řikat, že jsem nepanikařila. Já jako domácí a přijdu jako poslední. Nevadí, dobrý, pokračovala jsem dál ve zkrášlování. Řasenka, make-up apod. Ups, 19:10. Vzala jsem to rychlovkou, ale stejně a teď přišly na řadu vlasy. Rychle jsem je vyžehlila, popadla věci a utíkala jsem pod pergolu. Jenom tak pro informaci, místní pergola je od našeho baráku asi tak 100 metrů daleko, jooo je to fakt dálka Smějící se . Přišla jsem tam tak v půl osmý. Všichni už byli na místě a ťukali si na hodinky, že jdu pozdě. Jinak jsem samozřejmě dochvilná, jenom jsem si zkrátka blbě rozvrhla čas, co je na tom Smějící se .

Jakmile jsem přišla, tak party mohla začít. Bylo to super až na jednu rozbitou vodniciPřekvapený, kterou přinesl Dominik. Nebudu řikat, že jsem na jejím rozbití měla podíl, protože bych kecalaKřičící. No co, ukončili jsme to asi v půl jedné, protože byla zima a tak mě kluci doprovodili domů a já ulehla v jednu do postela a jako šašek jsem začala stříhat tohle video. Nakonec z toho vznikla docela slušná vzpomínka a už plánujeme další podobnou akcičku a tentokrát snad už i se stanováním, vzhledem k tomu, že mají být vedra.

Tak ať se vám video líbí.


Písnička je remix od Eda Sheerana. Miluju jeho písničkySmějící se

PS.: taková ta jediná blondýna, co to točila jsem já Smějící se(tak teď to bylo trapný..)

Vaše

LadySilvi

Welcome

13. července 2015 v 13:23 | LadySilvi |  All

Právě jste se ocitli na mém blogu. Vzledem k tomu, že jsem blog měla poprvé asi ve dvanácti letech a to jsem ho měla ještě ke všemu o S. Gomez a J. Bieberovi, poté možná o M. Cyrus a dalších potavičkách. Bylo to úděsné, takže se považuji za nováčka. Absolutně nevím, jak se s blogem pracuje a tak budu stráášně ráda, když mi někdo z vás pomůže a vypíše mi nějaké ty rady do začátku týkajících se úprav blogu.

A teď něco málo o mně. Jmenuji se Silvie, ale to jméno skoro vůbec nepoužívám, takže pro všechny jsem Silva+nějaké ty "roztomilé" přezdívky, které sem raději psát nebudu. Jsem normální drzá holka s trochou elánu a radosti. Jsem usměvavá a zvídavá. Ne, teď vážně..není mi 8 let i když to tak vypadá. Je mi 17 :D .

O čem budu psát? Noo, nebudu mít blog zaměřený přímo na jedno téma. Bude to blog o všem založený na tom, jak všechno vnímám já. Budu sem přidávat různé fotky a videa z mých zážitků a z mého života. Další budou určitě věci, co mě zaujmou apod. Takže zkrátka, bude to blog o mě. Sem tam přidám i nějaký vlog a bude to.

Proč? Proč chci mít blog? Hmm, to je docela těžká otázka. Možná proto, že youtuberů je všude kolem hodně...........Ne, kecám :D . Mě osobně přijde psaní blogu asi o něco lepší, než přidávání videí na YT. Když budu chtít, tak si videa na YT dám, ale abych byla youtuber, tak po tom zrovna dvakrát netoužím. Ne, já nevim. Být blogerem je prostě takové výjmečné. To je celý. (y)

(Jo, nepíšu spisovně, protože mi to moc nejde přes pusu. Píši tak, jak mluvím. Předem se za to omlouvám. Pokusím se to v průběhu zlepšit :D )

Takže na závěr vám přeji, ať se můj blog líbí a předem děkuji za nějakou tu pomoc s blogem do začátku.

Vaše

LadySilvi